V ráji úředního „ne“

Přesné a přesvědčivé informace o dosahu pandemie a detaily o boji úřadů a státu s tajemným virem. Obojí lze považovat za zásadní podporu pro přístup veřejnosti k současným problémům. Čím více informací občané dostanou, tím přesnější názor si mohou udělat o krocích vlády, úřadů, krizových štábů nebo lékařů. A tím více jim mohou (či nemusí) důvěřovat.

Ministerstvo vnitra má ale na věc evidentně zcela opačný pohled. Právě teď posílá k mezirezortním připomínkám novelu krizového zákona, a ten dává státu právo neposkytovat informace o přípravě řešení krizových situací, které by ohrozily bezpečnost státu nebo fungování záchranného systému. Na první pohled to vypadá docela logicky – informace by mohly být nějak zneužity a nadělat víc škody než užitku. Při podrobnějším pohledu lze ale zjistit, že jde o další pokus vnitra dát úředníkům jednoduchou a zřejmě i neústavní možnost odmítat poskytnutí informace.

Co není tajné, je veřejné

Jeden z někdejších tvůrců zákona o svobodném přístupu k informacím (stošestky) Oldřich Kužílek upozorňuje, že úředníci už mají v dnešní době tři cesty, jak podání informace o krocích krizových štábů odmítnout. Zaprvé, pokud může zveřejnění citlivé informace ohrozit bezpečnost krizových opatření, mají úředníci právo ji převést do režimu „tajná“. To ovšem vyžaduje konkrétní zdůvodnění. Stejně tak je možné převést ji podle krizového zákona do režimu „zvláštní skutečnosti“ nebo ji podle stošestky vymezit jako „přímo ohrožující účinnost…