Pojďme už spát. Zalézt do postele. Zavřít oči a přikrýt se těžkou gravitační přikrývkou, pod níž se člověk nemůže ani pohnout. A taky nechce. A hlavně nemusí. Může odpočívat v pokoji, jako kdyby to bylo navěky. Stačí si koupit tu těžkou deku, antistresové omalovánky a nějaké ty aromalampičky. Za pár set korun úlevu od strachu a stresu. Tahle výměna se nazývá ekonomika úzkosti. A vzkvétá.
Protože svět je úzkosti plný. Asi třetina lidí zažije během života záchvat úzkosti nebo úzkostnou poruchu. Ve stresu a strachu jich žije nejspíš ještě víc. Dotírá na seniory i předškolní děti. Mileniálové, tahle od dětství opečovávaná a materiálně sytá kohorta, se zdá být zároveň generací plnou obav. V mezinárodním výzkumu společnosti Deloitte uvedla třetina Čechů mezi pětadvaceti a pětatřiceti lety, že zažívají úzkost a stres „neustále nebo po většinu času“. Ve světě je to dokonce pětačtyřicet procent. Obavy mají o klima, o budoucnost, o rodinu, o finance. Úzkost je tak rozšířená, že se rutinně probírá v módních časopisech a s kolegyňkami v kuchyňce.
V době covidu se přidala spousta dalších obav, a kde jsou kolegyňky? Sedí doma jako všichni. Svítí už od oběda, pozorují, jak venku mží, a k tomu si čtou o smrtnosti a komorbiditě. Není tedy divu, že touží sebe nebo něco jiného rozmačkat, do něčeho se vsáknout, někam zmizet. Ekonomika úzkosti, čili „anxiety economy“, naštěstí funguje – a nabízí spoustu věciček.
Antistresovou kočičku, antistresový zub, či dokonce antistresové prso.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
