Jacinda doma prorokem

Ještě než dosáhla čtyřicítky, povedlo se jí to, co málokterému politikovi vzdálené ostrovní země s pouhými pěti miliony obyvatel. Novozélandská premiérka Jacinda Ardern se stala celosvětově známou. Stalo se to nejen kvůli nízkému věku a rodinným poměrům (ve funkci porodila dítě, o něž primárně pečuje její partner), ale zejména kvůli mimořádnému politickému talentu, s nímž ukázkově zvládala domácí krize. Třeba teroristický útok ve městě Christchurch, při němž loni na jaře bílý rasista zastřelil 49 lidí ve dvou mešitách a dalších 50 zranil a po němž Ardern dokázala zemi uklidnit a sjednotit. Stala se z ní cosi jako ikona současné progresivní politiky. „Amerika si zaslouží lídra se schopnostmi Jacindy Ardern,“ hlásal třeba komentář deníku The New York Times v reakci na rychlost, s jakou se premiérce podařilo po zmíněném útoku omezit v zemi prodej automatických a poloautomatických zbraní.

Globální sympatie zároveň silně kontrastovaly s postavením, jaké měla šéfka novozélandských labouristů doma. I její kritici sice uznávali, že náročné situace typu zmiňované tragédie v Christchurchi (nebo třeba mediálně vděčné zemětřesení během živého televizního rozhovoru) zvládla bravurně, ale obratem si stěžovali na nepříliš dlouhý seznam splněných slibů a praktických výsledků jejího prvního volebního období. V roce 2017 Ardern jako na poslední chvíli vybraná lídryně strany vstupovala do vlády s ambiciózním plánem zajistit lidem dostupné bydlení, odstranit dětskou chudobu a zavést…