Otec moderní zubní pasty

Že šaty dělaj člověka, ví každý – ostatně je to pravda odvěká. Ovšem nejen šaty. Také zuby dělaj člověka, vždyť ústa jsou branou do celého organismu a stav ústní dutiny dokáže o našem zdraví prozradit mnohé. Není proto divu, že už ve starém Egyptě několik tisíc let před Kristem se lidé snažili čistit si zuby. Přípravek, který k tomu používali, měl ovšem k zubní pastě opravdu daleko. Málokdo by dnes našel odvahu si směs popela ze spálených oslích kopyt, rozdrcených vaječných skořápek a pemzy, tedy vyvřelého porézního sopečného skla, to vše ovoněné myrtou nebo květy kosatce, na zuby nanést. Řekové a Římané se pak Egyptem inspirovali, ačkoli i oni přicházeli s inovativními recepty. Jejich nápad, využít k čištění zubů moč, nicméně se zánikem říše římské upadl (naštěstí) v zapomnění, stejně jako celá (bohužel) zubní hygiena. A je trochu k neuvěření, že Evropa stejně jako Amerika se k ní vrátily až na přelomu 18. a 19. století.

K čištění chrupu se tehdy používal zubní prášek – mix drcených cihel, křídy, sody a mýdla, občas také dřevěného uhlí či peroxidu vodíku (který byl poprvé připraven roku 1818). Moderní zubní pasta, jež by se alespoň náznakem blížila té dnešní, se objevila až v roce 1870. Krém na čištění zubů, jenž díky výtažkům z máty přispíval k vonnému dechu i k prevenci před zubním kazem, začal vyrábět a prodávat podle vlastních receptur americký zubař Washington Wentworth Sheffield (1827–1897). Tento vyhlášený dentista a také…