Kultura/mix

DESKA TÝDNE

Folková písničkářka, která hraje techno. Možná to je nejlepší zkratka, jíž se dá vystihnout tvorba Kelly Lee Owens, a na jejím čerstvém druhém albu Inner Song je to ještě patrnější než na debutu. Především proto, že jí kolega producent Kieran Hebden (Four Tet) dal po vystoupení na jednom festivalu radu: „Proč celou dobu schováváš svůj zpěv pod vrstvou efektů? To na příští desce nedělej.“ A ona ho poslechla.

Inner Song tak pojednává o vnitřním hledání, k němuž dochází prostřednictvím nacházení vlastního hlasu. O úvod se nejprve postará instrumentální ryze elektronická coververze skladby Arpeggi od Radiohead, načež Kelly Lee Owens celé album koncipuje jako výstup z temných hlubin nejprve na povrch a následně i jako vznesení se k výšinám. Návodem jí v tomto byla krajina rodného Walesu s kopci, které se také zvedají z krajiny.

Nejpřekvapivější moment pak přichází se skladbou Corner of My Sky, v ní John Cale recitativem nostalgicky pojednává vzpomínky právě na Wales svého dětství a zpřítomňuje i dávnější momenty. Jiné skladby jsou věnovány zemřelé babičce, která byla Kelly Lee Owens velmi blízká, stejně jako tajícím ledovcům nebo nocím, za jejichž ticha člověk dokáže nahlédnout své skutečné touhy. Kelly Lee Owens při popisu svých písní možná mluví o propastech a výšinách, skutečně fascinující je ale její schopnost mísit horké a studené. Lidské a technologické, v němž dochází k propojení vřelosti hlasu a chladu…