Díky versus kvůli

Čeština je živý jazyk, který se neustále vyvíjí. Mnohá slova přitom v průběhu času mění svůj význam. Není to tak dávno, co třeba přídavné jméno „hustý“ znamenalo jen o málo víc než hustý les nebo hustou krémovou polévku. Zato dnes je husté kdeco. Podobně jsou na tom výrazy „luxusní“, „výživný“, „slušný“ a řada dalších.

Některá slova ale v současné mluvené i psané češtině dopadla ještě hůř. Lidé je sice hojně používají, ale jaksi automaticky a jejich význam jim někdy uniká. Typickým příkladem jsou předložky „díky“ a „kvůli“. I v českých médiích se občas objeví perly typu „Nečekaně zbohatl kvůli výhře v loterii“, „Domácí tým nakonec prohrál díky vlastnímu gólu brankáře“, nebo dokonce extrémní „Díky nemoci zemřel“.

Obě předložky slouží k vysvětlení důvodu nebo příčiny nějaké události či lidského chování. Nejsou to však synonyma, takže je nelze libovolně zaměňovat.

Díky souvisí s podstatným jménem „dík“, proto je používáme v situaci, kdy je z pohledu mluvčího za co děkovat nebo když je něco žádoucí, tedy v pozitivním smyslu: „Díky rychlému zásahu hasičů se oheň nerozšířil do celé budovy.“ Díky je v těchto případech možné nahradit slovem „zásluhou“.

Naproti tomu po předložce kvůli sáhneme, pokud mluvíme či píšeme o skutečnostech negativních, tragických nebo katastrofických: „Kvůli sněhové vánici zkolabovala v Praze doprava.“ Dalšími variantami jsou výrazy „vinou“, „vlivem“, „následkem“, „v důsledku“. Předložka kvůli ale může být vnímána také jako neutrální. Když není…