Není proroka mezi svými

V povyku kolem vydání biografie Milana Kundery bohužel poněkud zanikla jiná mimořádná událost – manželé Kunderovi se rozhodli věnovat sbírku spisovatelových písemností do fondu Moravské zemské knihovny. Na podzim tak z autorova pařížského bytu poputuje do jihomoravské metropole například početná kolekce překladů vydaných ve více než čtyřiceti světových jazycích, korespondence s překladateli, kresby, jimiž spisovatel ilustroval některé ze svých knih, ale především – archiv obsahující nespočet kritických reflexí jeho textů, který léta shromažďovala Věra Kunderová. V Brně tak pod hlavičkou MZK vznikne samostatná Knihovna Milana Kundery nabízející kromě pravidelného literárního programu i jinde nedostupnou možnost studovat světové přijetí autorova díla.

Už od dob, kdy Milan Kundera se svou ženou opustil Československo, ho tuzemští kritici nešetřili – nejprve to byl exulant, jehož knihy tu až do revoluce nesměly vycházet, poté udavač, který stál za zatčením agenta-chodce Miroslava Dvořáčka, vedly se vyhrocené debaty o jeho právu na soukromí a nyní zase o právu ovlivňovat svůj mediální obraz. Chtělo by se říct – mnozí se předháněli, aby literárnímu velikánovi podtrhli piedestal pod nohama.

Je bezpochyby dobře, když pravda vyjde najevo. Ale nebývale bulvarizovaný soud autorova charakteru by přece neměl zastínit mnohem podstatnější fakt, jakým je v případě spisovatele – jeho dílo. Kundera se přece neuchází o žádnou veřejnou funkci a ti, kdo svůj voyeurismus omlouvají hledáním…