Čeká nás střet generací?

Strašně mě unavuje otázka, jestli si to můžeme dovolit a kde na to vezmeme. To je podle mě taková hloupá, plytká diskuse, kde na to vezmeme,“ zareagovala ministryně Jana Maláčová na otázky, kde chce najít prostředky na zaplacení svého plánu dát seniorům jednorázový bonus šest (nakonec dostanou pět) tisíc korun. „Můžeš říct, že co se nedá lidem, to se rozkrade,“ zavtipkovala stejná politička, když se jí na totéž ptal její stranický kolega.

Jistě, druhá poznámka je zřejmá nadsázka, ale pronesená s vědomím, že přesně takhle nemalá část veřejnosti vnímá správu veřejné kasy. Mimo jiné tedy i sociální demokraté. Na každý pád obě vyjádření ukazují, že návrh na jednorázový dar seniorům není promyšlený. Ve zkratce je v něm vidět politika současné vlády, kdy se věci nedělají systémově, ale účelově. A v konečném důsledku jsou na tom biti i senioři, které jistě jakýkoli předvolební dar potěší, ale jejich celkovou situaci nijak neřeší.

Kam se v Česku podíváme, tam jsou potřeba peníze. Chtít vědět, proč někam miliardy půjdou a jinam ne, je nutné. Má to být srozumitelné všem a podložené věcnými argumenty. To není nic proti seniorům, třeba nakonec zjistíme, že by měli dostat bonus deset tisíc, padesát tisíc.

Za sporem o jednu částku se ale ukrývá ještě vážnější problém. Cílová skupina vládních stran je víceméně stejná – senioři. Jim se přizpůsobuje politika, ale i stranická rétorika. Jako by vládnoucí koalici nic jiného ani nezajímalo.

Je to jen pár dní, kdy kamery zachytily německou kancléřku Angelu Merkel, jak usedá k jednacímu stolu s Gretou Thunberg a dalšími mladými lidmi. Není podstatné, co si o názorech jedněch či druhých myslíme, ale nejvyšší politická moc tím dala najevo, že se zajímá o názory těch „bez hlasu“. Tedy lidí, kteří většinou ani ještě nemají volební právo a rozhodují za ně jiní. V Německu ostatně běží debata, co pomalu odcházející (myšleno z politiky a jiných institucí) silná generace, která se narodila v letech 1955–1964, zanechává za dědictví těm nejmladším.

I tento časopis mnohokrát napsal, že mladší generace se všude po světě projevují větším zájmem o klíčová celospolečenská témata, jako jsou například klimatické změny. Bojí se o svou budoucnost, mají pocit, že po dlouhé době předchozí generace zanechají zemi v horším stavu, než v jakém ji přebíraly.

Jestli je v Česku nějaká skupina občanů nechaná naprosto ladem, bez zájmu politiků (hlavně těch vládních), jsou to mladí lidé. Obecně o nich člověk nejčastěji slyší, jak jsou nevděční, naivní, líní… prostě jen hloupé odsudky. To pocit odcizení jen posiluje.

Chování dnešní vlády – včetně pátečního rozhodnutí o změně daní, které připraví rozpočet o desítky milard, čímž se dnešní náklady přenášejí na zítřek – tak jen zvyšuje riziko vážného generačního střetu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor