Beton místo zeleně

Řeší-li vláda tak mimořádnou a novou věc, jako je pandemie nového viru, dá se jistá míra zmatků pochopit. Pokud se ale z chaosu stane standard, provázející i vznik důležitých zákonů, není žádná shovívavost namístě.

Nový stavební zákon je asi největším legislativním počinem tohoto volebního období. Vláda ho minulé pondělí odsouhlasila během dvaceti minut. V dobře fungující zemi by mohlo jít o vzornou koncovku, korunující roky promyšlené a koncepční práce, kdy se vše nejdřív důkladně vydiskutuje a na konci jen slavnostně odklepne.

S českým stavebním zákonem to ale bylo jinak. A tomu odpovídá i výsledek.

Kajínek zasahuje

Pro začátek stručná rekapitulace. V iluzi, že hlavním viníkem zdejšího pomalého stavění jsou stávající paragrafy, udělal Andrej Babiš před dvěma lety neobvyklou dohodu s Hospodářskou komorou ČR a zákon si u ní objednal. Komora, zastupující mimo jiné velké developery, obratem práci zadala advokátům, kteří pro developery pracují. Z výsledného textu je zjevné, že kdo platí, ten řídí. Kritici přišli s trefným bonmotem, že jde o podobně perverzní situaci, jako kdyby trestní zákoník psali obhájci Jiřího Kajínka.

O kvalitě díla svědčí fakt, že k první verzi zákona se sešlo přes osm tisíc připomínek. Lidé, kteří na něm pracovali, svorně tvrdí, že v dějinách zdejší legislativy jde o jasný rekord. Námitky měla jiná ministerstva, kraje, obce, profesní komory, soudy, vládní legislativci i nejrůznější spolky. K vypořádání stížností slouží zavedená…