Umělá inteligence v hlavě politiků

Můžeme si prostřednictvím umělé inteligence povídat se zesnulými osobnostmi? Kolega Petr Honzejk v Hospodářských novinách přinesl minulý týden velmi zajímavý text, který se tomu věnuje. Expert na umělou inteligenci Jan Tyl připravil program, který má být schopen na základě v minulosti publikovaných textů sestavit odpovědi na aktuální otázky. Kolega Honzejk si tak například popovídal s Václavem Havlem.

„Vždycky jsem naše možnosti srovnával s neuronovou sítí zvířat. Když jsem začínal, byla moje AI vlastně takový šváb, který měl tisíc neuronů. Ten byl schopen z textu maximálně poznat, jestli je sdělení smutné, veselé, prostě základní pocity. Pak jsem měl systém na úrovni pejska a kočičky. Ten už dokázal poskytovat složitější odpovědi. Konverzace byla sice krkolomná, ale systém dokázal aspoň trochu pracovat s informacemi ze zdrojových textů. Teď ale máme k dispozici něco úplně jiného. Máme systém, který má 175 miliard parametrů. Není to sice ještě přesná biologická simulace lidského mozku, ale je to podobný princip,“ řekl pan Tyl Hospodářským novinám v textu, který velmi doporučuji k přečtení.

To je všechno hezké, ale nám by mnohem víc pomohlo, kdyby někdo dokázal číst myšlenky či nabízet odpovědi současných politiků. Někdy se zdá, že by se ani nemusela zvyšovat ona úroveň z pejska a kočičky. Základní pocity prostě postačují.

Možná bychom i vědcům dokázali poradit, jak si takovou umělou inteligenci naprogramovat. Stačí, aby dokázala číst výsledky průzkumů veřejného mínění, ankety různých serverů a debaty na sociálních sítích a je to. Vládní rozhodování o rouškách nemělo nic společného s fakty. Kočička a pejsek byli zkrátka smutní – a už víme, jak bude verdikt kabinetu vypadat.

Snažit se představit si, co by k tomu či onomu řekl Václav Havel či Hannah Arendt, je mnohdy zajímavější, než kdybychom znali skutečné odpovědi. Můžeme si totiž jejich životní postoje promýšlet, známe jejich konzistentní přístup (přestože se i jejich názory logicky vyvíjely). V době vlády politiků, kteří ani sami neznají své postoje, by schopnost předvídat jejich kroky měla cenu zlata. Jen je otázka, jestli by se z toho ona umělá inteligence nezavařila. Přece jen je tu změna postojů příliš častá.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor