Vítr do plachet fouká, ale plavba je bezpečná
Jistoty, klasičnost a měkkost v novém románu Jiřího Hájíčka
Jiří Hájíček je v povědomí docela široké čtenářské obce zapsán jako autor českého venkova, neiluzivního náhledu na jeho minulost i současnost. Jeho romány Selský baroko či Rybí krev jsou až jakýmisi synonymy této linie tuzemské polistopadové prózy. V jeho předposledním románu, Dešťová hůl, se venkovský živel opět vyskytuje, ale hlavním hrdinou je šestačtyřicetiletý správce pozemků při Jihočeské univerzitě Zbyněk Polecký.
S manželkou Terezou, učitelkou hudby, bydlí ve čtyřpokojovém bytě v centru Českých Budějovic. Zbyněk se profesně ponoří do majetkového sporu, který s příbuznými vede na venkově žijící Bohuna, jeho někdejší spolužačka, kamarádka z dětství a přítelkyně z mládí. Tematicky však Dešťová hůl cílí především na existenciální krizi středního věku s jeho pochybnostmi, zda kdysi zvolené životní trasy a strategie byly ty pravé.
Letošní román Plachetnice na vinětách na Dešťovou hůl v něčem volně navazuje. Tady se v krizi ocitá sedmačtyřicetiletá Marie Solecká, docentka anglicky psané literatury na Filozofické fakultě UK. Je sama ve velkém bytě v pražských Dejvicích, neboť dospělá dcera už žije jinde a manželství s byznysmenem Lubošem se nedávno rozpadlo. Marie často dojíždí za stárnoucími a nemocnými rodiči do (fiktivní) jihočeské vesnice Přídonice, kde se vídá se sestrou Veronikou a jejím manželem Ladislavem, kteří žijí v nedaleké (nefiktivní) obci Markvartice.
I Marie už odvykla
Děj je časově rozprostřen do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu