Reformy u ledku

Průběh úklidových prací po výbuchu ledku, jenž poškodil třetinu Bejrútu, byl pro libanonské poměry typický. Sutiny odklízeli sousedé, studenti, skauti a další dobrovolníci, zatímco stát byl zcela neviditelný, neboť strategii pro podobné nouzové situace ani nemá. Je to další z dokladů mimořádně špatné správy libanonského státu, která byla ostatně i příčinou výbuchu – úřady, jak známo, nechaly v přístavu v blízkosti hustě osídleného města sedm let ležet skoro tři tisíce tun výbušné látky.

V pondělí z debaklu vyvodila závěry úřednická vláda vedená akademikem Hasanem Dijábem, která podala demisi. Premiér při rezignaci zdůraznil, že skutečná moc v Libanonu leží jinde než v jeho funkci. „Systém korupce je větší než stát,“ uvedl a obvinil politickou elitu z blokády jakýchkoli reforem. Touto „elitou“ jsou bývalí válečníci a politické dynastie stojící v čele osmnácti náboženských komunit, které si po skončení občanské války v roce 1990 rozdělily zdroje a vlivné posty. A ty také kontrolují vládu a živí korupční sítě.

„Pád vlády je symbol, ale nic zásadního neznamená,“ říká Jan Daniel, expert na libanonskou politiku z Ústavu mezinárodních vztahů – a podobný názor sdílí i ve světovém tisku citovaní Libanonci. Tamní elity se snaží vinu za výbuch svalit na odcházející úřednický kabinet, který přitom pracoval teprve od začátku roku, a brání se mezinárodnímu vyšetřování výbuchu, finanční díry v centrální bance i vypsání předčasných voleb. Raději chtějí v příštích týdnech či měsících…