Je to obrovské povzbuzení: na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště minulý týden dorazilo pět tisíc lidí, pro které to byla po mnoha měsících vůbec první možnost užít si skutečný festival se skutečně živou kulturou a jejími skutečně živými milovníky.
Pochopitelně to neznamená, že tím můžeme dát definitivní sbohem virtuálním zážitkům, k nimž jsme se téměř na půl roku uchýlili kvůli koronaviru. Ačkoli pořadatelé v Hradišti dělali všechno pro to, aby se nic nestalo (jakýkoli program šlo navštívit jen s akreditací, kapacita byla vždy omezena na 500 osob, v kinech se nasazovaly roušky a neustále se všechno dezinfikovalo), až následující týdny ukážou, jestli se hygienický experiment podařil. Snad ano. A snad se dá už teď říci, že letošní „filmovku“ můžeme brát za vzor toho, jak kulturu v současné nelehké době dělat i v masovějším měřítku.
Když byl v červenci z minuty na minutu zrušen hudební festival Colours of Ostrava, aniž by pořádně začal, skeptici to brali jako důkaz, že minimálně letos u nás velkým kulturním akcím odzvonilo. Kdo by si troufl investovat peníze a energii do příprav přehlídky, které na poslední chvíli někdo vystaví stopku? V Hradišti na to odvahu měli a udělali dobře.
„Prostě to jde.“
Výjimečnou atmosféru vycházející z dlouhodobého půstu si na místě pochvalovali úplně všichni, v čele s filmaři, pro něž byla možnost s lidmi konečně komunikovat z očí do očí stejně očistná jako pro diváky. S chválou se přidal i…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
