Jako by mlátili nás

V Česku žije několik generací, které ve svém životě nezažily nic dramatičtějšího, než bylo zhroucení komunismu. Šlo o událost, jež z gruntu proměnila jejich životní možnosti, dodala jim sebevědomí a zkušenost, na kterých se dalo v dalším životě stavět. A dá se i teď, když na dvou místech na Zemi policisté poslaní despoty podobnými těm tehdejším našim mlátí a zatýkají většinou mladé lidi jen proto, že chtějí žít svobodně. To je chvíle, kdy by se vzpomínky na revoluci 1989 měly hodit.

Dva příběhy, jeden cíl

Z české „sametové“ perspektivy by nemělo být těžké pochopit, co se na dohled od nás děje. V sedmimilionovém Hongkongu se snaží komunistická Čína zlikvidovat zbytky svobodného prostředí, které se tu udrželo po britské správě a o kterém si lidé v pevninské Číně mohou nechat jen zdát. V Hongkongu se dost lidí snaží svobodné prostředí bránit, proti obrovské síle v podobě čínské armády, ale sami nemají šanci.

Bělorusko má jiný příběh, hraje se však o stejnou věc. Zemi, přes kterou se v minulosti přehnalo několik armád a nadlouho se stala kořistí bolševiků, začal v roce 1994 řídit charismatický ředitel státního statku, sovětský poslanec a stoupenec zachování Sovětského svazu Aljaksandr Lukašenka. Ten dokázal ovládnout staré byrokratické a policejní struktury, pomocí zmanipulovaných voleb dát své vládě zdání legitimity a represemi v kombinaci s ruskou podporou se udržet už čtvrt století u moci. Bělorusové evidentně snesou takové zacházení víc než obyvatelé Hongkongu…