Jak by mohly Česko či EU pomoci Bělorusku?

1. Nejnutnější je nyní záchrana mučených. Ambasadoři EU, kteří teď jsou v Minsku, Červený kříž, Lékaři bez hranic aj., se mají domáhat vstupu do věznic, kontroly, sběru svědectví a tlačit na propuštění zadržených a politických vězňů. 2. Ministr vnitra Jury Karajeu, šéf KGB Valery Vakulčyk a šéf OMON Jury Padaběd musí být bleskově zařazeni na černý vízový seznam a měla by být zahájena procedura na mezinárodním trestním soudu pro zločiny proti lidskosti. 3. Neuznání Aljaksandra Lukašenky za legitimního prezidenta a zvážení možnosti uznání Svjatlany Cichanouské jako vítězky voleb, nebo aspoň jako hlavní politické figury zmocněné k procesu přípravy nových voleb. 4. Humanitární pomoc pro běloruské občany vystavené represím. Zavedení humanitárních kvót na pobyt v EU buď k přestěhování a práci, nebo aspoň k rehabilitaci.

Vláda v Minsku musí pochopit, že zfalšované výsledky voleb a teror vůči civilistům neskončí jako vždy slabými sankcemi. Sankce by měly cílit nejenom na špičku režimu, ale i na řadové členy, kteří mají lví podíl na spáchaných trestných činech. Je však spousta lidí, kteří byli ve volebních komisích, aby falzifikaci zabránili – bude je trestat režim, a je nutné jim pomoci také azylem. Mělo by se vyšetřit, proč byly v Bělorusku použity české zbraně proti civilistům. EU a ČR by měly poslat pozorovatele, aby zdokumentovali fakta mučení civilistů a navštívili osobně uvězněné kandidáty S. Cichanouského a V. Babaryku. Sjarhej je nejspíš mučen – a tím je vydírána vítězka voleb, Svjatlana Cichanouska. Nejodvážnější krok EU? Uznat ji jako legitimní prezidentku.

Pokud chceme mít své východní hranice bezpečné, není pro nás jiné cesty než Bělorusům pomoci. Nesmíme ale zapomínat, že dnes se zájmy protestujících Bělorusů bezděky spojily se zájmy Kremlu, neboť oslabení Lukašenky znamená zároveň posílení pozic Moskvy v této zemi. (To se ale brzy změní, protože volání po svobodných volbách se rovná usilování o evropské civilizační standardy.) Pokud se naši politici tentokrát rozhodnou jednat rázně proti Lukašenkovu režimu (deklarace a podpora nevládních organizací už v tomto stadiu nestačí), neměli by zapomínat sledovat i kroky Moskvy – a stejně tak rázně zakročit proti ní. A nakonec: nemůžeme si již dovolit „únavu Běloruskem“, jako tomu bylo v případě Ukrajiny – protože tohle je běh na dlouhou trať.

Obdivuji odvahu, se kterou se čím dál více Bělorusů staví na stranu svobody a demokracie, a děsí mě brutalita, s níž tamní režim zachází se svými občany. Mám radost, že Češi nejsou k tomuto spravedlivému boji lhostejní. Co nyní musíme udělat bilaterálně i jako součást EU: Především důrazně požadovat ukončení násilí a nápravu, počínaje propuštěním a rehabilitací všech nespravedlivě zadržených a jednáním o legitimních požadavcích demonstrantů. Výzvy je třeba podpořit pádnou hrozbou sankcemi vůči všem, kteří nesou odpovědnost za porušování lidských a občanských práv. Musíme také nabídnout pomoc občanské společnosti v Bělorusku, například léčení a rekonvalescenci těžce zraněných. A musíme se mít na pozoru před tím, co může podniknout Rusko.