Dandy v jeskyni

Sláva mi připomíná pornografii; z úžasné věci udělá oplzlost,“ ohlíží se v The Sunday Times šestapadesátiletý hudebník Jarvis Cocker za svou dosavadní kariérou u příležitosti nového alba. Někdejší zpěvák slavné kytarovky Pulp, která balila do tanečního hávu štiplavé postřehy o třídně rozdělené Británii, byl v první polovině devadesátých let tak populární, že se mu říkalo jen křestním jménem. A vše završil v roce 1996 incident na předávání Brit Awards. Během vystoupení Michaela Jacksona ke „spasitelské“ písni Earth Song Cocker vyskočil na pódium mezi dětský sbor a dělal do kamer obličeje na protest proti kýčovitému spektáklu. „Najednou mě poznával každý,“ vzpomínal pro server The Quietus: „V kapele jsem hrál roky a celou dobu jsem šel slávě naproti, ale když se mi přání naplnilo, bylo to mnohem silnější, než jsem si představoval.“

Konec Pulp považovaných v té době za národní poklad byl ještě v nedohlednu, ale už tehdy Cocker v textech reflektoval prázdnost slávy a začala proměna rockové hvězdy v intelektuála s mnoha inkarnacemi, kterým je dnes. Kromě vlastních desek píše hudbu pro filmy, moderoval hudební pořad na BBC, pracuje jako redaktor v nakladatelství. Ostatně v brýlích s velkými obroučkami, manšestrovém saku a pomačkané košili připomíná spíš kombinaci dandyho a knihovníka, který vnímá běh tíživých dějin, ale pořád s chutí objevuje nové obzory.

Každý jeho výstup je přijímán jako událost – a pro aktuální album Beyond the Pale to platí dvojnásob. Deska…