Knižní tipy

Michael Ende: Satanarcheolegenialkohrozný punč přání
Přeložil Radovan Charvát. Argo, 240 stran

Příběh tlustého vypelichaného kocoura Mauricia a revmatického škarohlída havrana Jakuba nemá takovou rozmáchlost a komplikovanost jako autorovy slavné fantasy romány Děvčátko Momo a ukradený čas nebo Nekonečný příběh. Ale i na komornějším a kratším půdorysu – který je tak vstřícný k mladším čtenářům – dokáže německý spisovatel rozehrát půvabný a humorný příběh, v jehož podloží běží tradiční šťouchance do konzumní společnosti. Vypráví o tom, jak se zmínění hrdinové pustí do boje s černokněžníkem Škodolibem a jeho tetičkou Tyranií. Ti vaří lektvar, po jehož požití se splní veškerá přání – jenže obráceně. Prolomit účinky punče a porazit zlé síly se zdá přes pomoc svatého Silvestra takřka nemožné. Ale jak se sluší na knihy syna surrealistického malíře a fyzioterapeutky, po bláznivých peripetiích vše zapadne na správné místo.
Pavel Kroulík

Jevgenij Zamjatin: My
Přeložil Václav König. Maťa, 166 stran

Některé překlady se neomrzí ani po bezmála sto letech. Jako ten od Václava Königa, který v roce 1927 zpřístupnil českým čtenářům román Jevgenije Zamjatina My. Tehdy šlo o teprve sedm let starou novinku, která ovšem v autorově SSSR nemohla vyjít: před Čechy si ji mohli přečíst jen v USA, kde vyšla v roce 1924. König pracoval v ČTK a…