0:00
0:00
9. 8. 20205 minut

Strach, nebo víra?

Ve svobodném státě není nutné, aby se všichni shodli na výkladu minulosti

Nedávno proběhla na Facebooku pozoruhodná výměna. Historik Jiří Hoppe, specializující se na rok 1968, psal zmínku o invazi armád v srpnu téhož roku a nazval ji „národní tragédií“. Na to se ozvala francouzská historička pracující v Česku Muriel Blaive a zeptala se, proč Hoppe mluví o národní tragédii, když počet obětí na životech v srpnu 1968 je „malý“ a rozhodně výrazně nižší než třeba počet českých obětí za nacistické okupace, o níž se už tolik jako o národní tragédii nemluví.

Facebook má výhodu, že nikoho nelze donutit k odpovědi, a také Hoppe se rozhodl nereagovat. Epizoda ale naznačuje jemné zákruty sporu, který již delší čas vedou v Česku dvě skupiny historiků a jehož předmětem je normalizace, tedy období, které invaze v roce 1968 odstartovala. Právě Blaive nebo například děkan Filozofické fakulty UK Michal Pullmann patří mezi tzv. revizionistické historiky docházející k závěrům, které by ještě nedávno zněly jako čistá provokace. Třeba že okupace a s ní spojená normalizace nebyla národní tragédií, protože, jak revizionističtí historici tvrdí, česká společnost byla s komunistickým režimem brzy po odeznění prvotního šoku z invaze víceméně spokojena a ochotně se podílela na jeho udržení.

↓ INZERCE

Autoři podobných tvrzení argumentují, že vyjadřují přesnější pohled na minulost, který je třeba i přes jeho nepříjemnost přijmout (viz detailněji v tématu). To je v zásadě pravda, zároveň ale sami mají na své práci co zlepšovat.

Až přišel Gorbačov

Interpretovat…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články