Proč znovu mluvit o Leopoldu Hilsnerovi

Nestává se státním zástupcům často, aby jim na stole mezi aktuálními zločiny přistál případ starý více než 120 let. Navíc případ, který svého času vyvolával mimořádně vyhrocené spory a vášně a přitahoval celosvětovou pozornost. K českobudějovickému státnímu zástupci Josefu Českému nicméně v polovině léta doputoval případ vraždy Anežky Hrůzové, která byla v březnu 1899 ve svých devatenácti letech zavražděna v lese nedaleko vysočinského městečka Polná. Záhy po vraždě byl zatčen místní židovský mladík nevalné pověsti Leopold Hilsner. Nebyly proti němu žádné přesvědčivé důkazy, vyšetřování a později i soudní líčení však bylo zásadně ovlivněno antisemitskými pověrami, které v té době silně rezonovaly v celém Rakousku-Uhersku a podle nichž židé rituálně vraždí křesťany, zejména panny, a to kvůli jejich krvi. Odsouzení a doživotnímu trestu se pak Hilsner navzdory intenzivní veřejné kampani T. G. Masaryka nevyhnul a ve vězení nakonec strávil téměř dvacet let, než jej na svobodu dostala milost posledního rakouského císaře Karla v roce 1918. A přestože se všeobecně uznává, že proces s ním byl zmanipulován a odsouzení stojí na nepřímých, případně zcela vykonstruovaných důkazech, nebyl Hilsner nikdy rehabilitován. A dodnes je tedy považován za vraha Anežky Hrůzové.

Tím se vracíme do roku 2020. Na státní zastupitelství se s žádostí o obnovu řízení s Leopoldem Hilsnerem obrátil pražský advokát Lubomír Müller, který se specializuje na rehabilitace lidí v minulosti nespravedlivě…