Fukar na listí a rasismus

V USA se toho teď děje tolik, že až jednou budou historici popisovat rok 2020, budou se zřejmě rozdělovat podle toho, na jaký konkrétní měsíc se specializují. Federální jednotky momentálně ve městech dusí demonstranty náporem slzného plynu v dávkách, jaké nezažili ani vojáci při tréninku, a střílejí do davu gumovými projektily. Protestuje se proti častým úmrtím černochů, ať už v rukou policie či ve zdravotním systému. I proti tomu, že administrativa nezvládá pandemii a milionům nezaměstnaných teď skončí státní podpora a netuší, jak zaplatí příští měsíc účty.

V Portlandu, kde se demonstruje už od jara, se k protestujícím přidávají ti, kdo se už nedokážou dál dívat na policejní brutalitu a potlačování svobody shromažďování. Objevilo se i pár úkazů, které mě zaujaly. Zaprvé jde o „zdi matek“, většinou bílých, jež se nově začaly scházet a hrdinně tvořit zábranu kolem protestujících pod transparenty jako „Mámy jsou tady!“ a „Matky proti násilí“ – za předpokladu, že na matky, které se do sebe zaklesnou lokty, nikdo střílet nebude. A že v jednotkách v maskáčích, ale i v divácích televizních zpráv probudí trochu soucitu. Co však do sebe tak úplně nezapadá: černošské matky mezi protestujícími vytrvávají už několik měsíců, a nikoho to bohužel od mlácení obušky neodradilo. Pokud policisté budou víc šetřit bílé matky, bohužel to poukazuje – jak jinak – na hloubku všudypřítomného rasismu.

Zadruhé jde o „zdi otců“, kteří, inspirováni asi manželkami, začali vytvářet další vlnu…