Chvála bloudům

Bloud je na první poslech nehezké slovo. Je skoro hanlivé. Na bloudění přitom není nic špatného. Jsou chvíle, kdy je možné buď sedět na místě, nebo vyrazit do neznáma – a bloudit. Kdo nebloudí, nenajde novou cestu. Kdo ji najde, může ji ukázat ostatním.

Svou cestu hledají hrdinové článku Kláry Zajíčkové, kteří zkoušejí zpomalit globální rychlou módu. Je to beznadějné a je možné nad tím mávnout rukou. Hromady zbytečně vyrobeného, koupeného a vyhozeného oblečení jsou příliš velké. Ale lidé, o kterých píše Klára, stejně vyrážejí do obchodů s oblečením z druhé ruky, přešívají nalezené kusy do zbrusu nových šatů, nebo z nich kvalitní kusy vybírají a posílají dál. Ukazují, že je možné se obléct i bez velkých oděvních řetězců. A věc v tomhle případě není složitá. Miliony tun laciného oblečení, které zbytečně zatěžují planetu, vyžadujeme pouze my, zákazníci.

V Maďarsku taky bloudí. Tamní vláda Viktora Orbána dosáhla dalšího úspěchu na poli ovládnutí země a dostala pod kontrolu největší nezávislé médium. Jeho redaktoři budou zkoušet založit vlastní noviny. Tohle už je těžší úkol, a v Maďarsku nejspíš obtížnější než kdekoli jinde v Evropské unii. Přesto, říkají bloudi z Indexu, je třeba se o to pokusit. Zůstat sedět na místě není v tomhle případě volba.

Oděvní gigant ani vláda v Budapešti vás ovšem nezavře do vězení nebo nevyžene za hranice. Běloruský diktátor Aljaksandr Lukašenka ano. Včera, v neděli, skončily tamní prezidentské volby. Jejich výsledek v době uzávěrky neznáme. Je však skoro jisté, že Lukašenka v podvodných volbách zvítězí a porazí svou protikandidátku, v současnosti zdaleka největšího blouda v zemi, Svjatlanu Cichanouskou. Ta je na velmi nebezpečné cestě běloruskou politikou pouhé dva měsíce, a už dokázala zemi obrátit vzhůru nohama. O tom, jak její cesta po volbách pokračuje, si u nás nejspíš přečtete za týden. Dá se čekat, že bude o čem psát.

Přeji vám zajímavé čtení. A hodně sil a hodně štěstí, i když zrovna nebloudíte.

Tomáš Brolík