Za zdí mlčení

Když před šestadvaceti lety během probíhající genocidy uvízli ve Rwandě novináři stanice Deutsche Welle, tak je německá armáda nedokázala osvobodit. Musela se spolehnout na pomoc elitních vojáků sousední Belgie. Tato lekce vlastní nemohoucnosti vedla německé politiky k založení vlastních speciálních jednotek. Kommando Spezialkräfte, zní jejich oficiální název, ve zkratce KSK. Za minulé čtvrtstoletí se bojovníci z této dnes zhruba 1400 mužů čítající jednotky vyznamenali při honu na válečné zločince v bývalé Jugoslávii nebo v bojích v Afghánistánu. Nyní ale jednotka čelí vážnému podezření, že v jejích řadách bují extremismus.

Jistým vrcholem byla v tomto směru květnová razie v saském bydlišti Phillipa Sch., jenž v KSK působil dvacet let a dosáhl nejvyšší poddůstojnické hodnosti. Na jeho pozemku policisté objevili ukradené výbušniny, zbraně a munici i neonacistické časopisy a zpěvník SS. Vysoce postavený vyšetřovatel vojenské kontrarozvědky následně vyzradil přísně utajované informace z razie svému známému v řadách KSK, jenž je předal minimálně osmi vojákům a včas je varoval, že se mohou stát dalším terčem vyšetřování.

Nejedná se přitom o ojedinělou kauzu. Před třemi lety například německá média propírala rozlučku jednoho plukovníka, hrdiny z Afghánistánu, na které někteří příslušníci KSK hajlovali a z reproduktorů hrál neonacistický rock. Kauza se na veřejnost dostala také díky televizní výpovědi prostitutky, kterou si vojáci na oslavu pozvali. V tomtéž roce…