Až Trump neuzná výsledky voleb

Zásadní zvraty většinou nepadají z čistého nebe, zároveň ale mohou vypadat docela nenápadně. V případě Spojených států může mít totální rozchod s tradicí a ohrožení základního ústavního pořádku podobu drobného tweetu, jako je tenhle:

rump se na eventuální zpochybnění letošních prezidentských voleb připravuje již dlouho. Zmíněné tvrzení o očekávaném „zfalšovaném“ korespondenčním hlasování použil v posledních měsících podle výpočtů deníku The Washington Post více než sedmdesátkrát. Prezident tak systematicky své voliče a Spojené státy obecně připravuje na to, že nemusí být vůbec ochoten výsledek listopadového hlasování uznat.

Jeho současný pokusný návrh na odsunutí termínu jde ovšem ještě dál. Je vlastně naprosto bezprecedentní. Spojené státy nikdy ve své historii prezidentské volby neodložily. Nepřiměla je k tomu občanská válka, kdy se na frontách ve velkém umíralo v boji o samotnou existenci země, a přesto se šlo k urnám hlasovat o tom, jestli Abraham Lincoln bude vrchním velitelem i nadále. Volby nebyly odloženy ani za druhé světové války, kdy se v boji proti nacistickému Německu a fašistickému Japonsku rozhodovalo možná vůbec o existenci svobodného světa. Tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt sice nakonec strávil v úřadu čtyři volební období namísto obvyklých dvou, povinnost opustit úřad po osmi letech ale nebyla v té době ještě uzákoněna a o tom, zda opravdu „není dobré přepřahat uprostřed proudu“ (jak znělo jedno z volebních hesel), rozhodli zcela svobodně voliči.

Američané o svém lídrovi hlasovali uprostřed děsivé hospodářské krize, uprostřed menších válek, v dobách epidemií. Překonali bez většího karambolu také několik situací, kdy se sice volby konaly, výsledek ale nebyl úplně jasný (více viz rámeček str. 20). Proč tedy právě teď, v roce 2020, zhruba 250 let od počátku amerického experimentu s demokratickým uspořádáním společnosti, stojí občané USA najednou před možností, že k volbám poprvé v historii nepůjdou

Poštou i na kole

Kontext Trumpova postupu lze vidět dvojí optikou, záleží na míře sympatií k muži z Bílého domu. Základní Trumpova argumentace se samozřejmě týká epidemie choroby covid-19. Ta obrátila Spojené státy vzhůru nohama, připravila zatím o život více než 150 tisíc lidí, způsobila chaos. Prezident může argumentovat tím, že hlasování představuje pro Američany zdravotní riziko – jako každá jiná hromadná akce. To ale ve skutečnosti častým argumentem není, částečně proto, že Trump opakovaně nebezpečí epidemie sám zpochybňoval, částečně proto, že riziko lze omezit. Voliči mohou (a budou povinni) udržovat předepsané vzdálenosti, používat roušky a dezinfekční prostředky, především je ale možné umožnit masové korespondenční hlasování. A právě proti tomu míří většina Trumpovy argumentace.

Dosavadní zkušenosti s letošním hlasováním prezidentovým obavám, že volby mohou být „velkým ponížením USA“, skutečně trochu nahrávají. Průběh primárek Demokratické strany v časech koronaviru rozhodně nebyl organizačně nijak oslnivý. Demokraté dokonale zpackali hned ty první v Iowě, kde se na výsledky muselo čekat několik dní, a to bylo ještě před epidemií. V Georgii se k části voličů toužících hlasovat korespondenčně vůbec nedostaly hlasovací lístky. V jiných státech se stály nekonečné fronty, jelikož voliči museli nejen udržovat rozestupy, nedostávalo se ale také členů volebních komisí. Ty tvoří v Americe často lidé spíše seniorského věku, tedy Američané nejvíce vystavení riziku nákazy. V Kentucky odmítlo účast průměrně devět z deseti původně nahlášených členů komisí, bez nichž se hlasování neobejde.