Vláda zaspala – chytrá karanténa bez chytrosti

Vláda se opakovaně oslavovala jako vítěz nad koronavirem. Dávala se za příklad celému světu, protože zatímco jinde prý selhali, u nás vše běželo, jak mělo. Kabinet sice skutečně rychle omezil pohyb občanů a zavedl povinnost nosit roušky, což si zaslouží uznání, jinak se ale zdálo, že jsme uspěli především díky kombinaci štěstí a odpovědného chování občanů. Vývoj posledních dní tomu nasvědčuje.

Situace se začala zhoršovat, přibývá nakažených a ministr zdravotnictví opět zpřísnil opatření. Jenže vše přišlo pozdě a ukázalo se, že český kabinet zlepšující se situaci v květnu a červnu nevyužil k přípravě na horší časy. Když se zhoršila situace v Moravskoslezském kraji, tamní hygiena z hodiny na hodinu ukončila veřejné akce. To zasáhlo mnohé pořadatele a poměrně drasticky. Politici byli v klidu, jen vyčetli hygieničce, že nedala nějaký čas na odvolání akcí. Jak je ale možné, že vláda nebyla za celou dobu schopna nastavit pravidla, jak má hygiena v případě ohlašování omezení postupovat?

Stejně nepochopitelné je, že kabinet dlouho vůbec neřešil variantu, že koronavirus ohrozí volby. Respektive účast některých občanů v nich. Ministři s lehkostí oznamovali, že lidé v karanténě prostě nebudou hlasovat. Tečka. Ve vztahu ke státu přitom není důležitější právo, než je možnost volit.

Z pohledu řešení nákazy je ale nejdůležitější rychlá reakce. Česko mělo málo nakažených, takže jsme měli luxusní příležitost zabývat se jen lokálními ohnisky. Aby se výhoda udržela, je nutné okamžitě jednat. První selhání bylo, že kabinet i přes rychle se šířící nákazu nechal dál pracovat horníky v OKD. Tím je vlastně obětoval. A posléze i celý Moravskoslezský kraj.

Ale i ona chytrá karanténa je chytrá jen na papíře. Aby měla smysl, musí být k dispozici nonstop síť, která zachytí volání lidí s možnou nákazou také o víkendu či po oficiální pracovní době. Zdá se však, že vláda nechtěla investovat peníze, a tak přibývají zbytečná prodlení.

Do redakce Respektu chodily reakce občanů, ve kterých popisovali, že i když se někdo potkal s nakaženým, nikdo je nechtěl testovat nebo se nikam nemohli dovolat. Paní, které oznámili, že ona i její syn jsou pozitivní, nám popsala svou situaci následovně: „Syn včera volal na různá čísla hygieny asi dvacetkrát, ale všude, pokud se vůbec dovolal, mu řekli, že volá na nesprávné číslo. Já jsem se dnes konečně dovolala, ale kontakty si ode mě nevzali, že mě osloví sami. Považuji tu situaci za naprosto skandální, protože jsem byla v kontaktu pracovně i osobně s desítkami lidí, a ti teď klidně mohou nemoc šířit. Syn naštěstí příznaky nemá, ale mně je opravdu nedobře a nikomu bych tu nemoc nepřála.“

Za takových okolností ale nemá karanténa smysl. Stát jako by znovu spoléhal, že to za něj vyřeší občané, což zmiňuje i výše citovaná paní: „Po šití roušek teď sami trasujeme své kontakty a suplujeme práci hygieniků.“

Když se soukromá firma zdržela s vyhodnocením odebraných vzorků, kritizoval ji ministr zdravotnictví Adam Vojtěch v médiích. Prý není čas čekat. Ale jeho podřízení ten čas mají? Český stát je vždy připraven tvrdě dopadnout na kohokoli, kdo neplní i sebemenší drobnost, ale na sebe nároky nemá téměř žádné. Občany nechá klidně bez volebního práva, zruší z hodiny na hodinu kulturní a společenské akce, není schopen pořádně trasovat. A aby toho nebylo málo, opět se do sebe pouštějí členové vlády na sociálních sítích, kdo za ten zmatek může.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor