Od Stalina ruce pryč

V dokumentu Svědkové Putinovi, v němž režisér Vitalij Manskij sleduje cestu současného vládce Kremlu k moci, je několik scén důležitých pro pochopení současného Ruska. V jedné, z roku 1999, Putin navštíví památník na místě moskevského domu zničeného při výbuchu nastražené nálože. „Světí účel prostředky?“ zeptá se filmový štáb drze tehdejšího čerstvého premiéra Putina, který po vlně teroristických útoků na obytné domy, při nichž zahynuly stovky lidí, slíbil tvrdou odvetu, načež mu dramaticky stoupla popularita. Putin odpoví dlouhým neproniknutelným pohledem a pak se znechuceně odvrátí. Podezření, že o tom, kdo nálož nastražil – mnohé indicie svědčí o účasti ruské tajné služby FSB –, něco ví, přímo hmatatelně visí ve vzduchu.

„Proč, když slyšíme Alexandrovovu hudbu, nemůžeme místo na gulagy myslet na vítězství v druhé světové válce? U velké části obyvatel existuje určitá nostalgie. Nemůžeme jim vzít úplně všechno,“ odpovídá Putin dokumentaristům poté, kdy se již ve funkci prezidenta zasadil o zrušení státní hymny zavedené Jelcinem a vrátil Rusku někdejší sovětskou melodii.

Z tohoto mentálního nastavení bývalého důstojníka KGB vyrostl režim, který teď za údajné sexuální násilí vůči nezletilým odsoudil ke třem a půl roku vězení badatele Jurije Dmitrijeva. Dmitrijev, za něhož se postavila řada ruských i zahraničních osobností, odhaloval zločiny stalinismu – objevil a zdokumentoval například pohřebiště Sandarmoch v ruské Karélii, kde sovětská NKVD zavraždila přes šest…