Všichni hledí na Trumpa, ale my tenhle styl dávno známe. Prototypem dnešních populistů je náš Erdoğan.“ Zhruba takhle zněla slova, která před čtyřmi lety během hovoru ve večerním Istanbulu pronesl jeden místní a politikou frustrovaný třicátník. Tento pohled je pro pochopení tureckého vladaře podstatný: Erdoğan je primárně mistrem populismu s vytříbeným mocenským instinktem. Vyhledává – a fabuluje – nepřátele, vyvolává kulturní války a cíleně polarizuje společnost.
Současná proměna istanbulské Hagie Sofie z muzea na mešitu je součástí taktiky. Odvádí pozornost od opětovné ekonomické recese a mobilizuje vůdcovu převážně konzervativní a venkovskou voličskou základnu. Zároveň ale připomíná, že vize všech populistů této planety je nutné brát vážně. Pokrytí mramorové podlahy někdejší křesťanské katedrály kobercem v zelené barvě islámu není jen populistickou taktikou, ale i splněním Erdoğanova snu. Prvně o něm mluvil v kampani před komunálními volbami v Istanbulu před šestadvaceti lety a málokdo by tehdy věřil, že proměny cenné památky a turistické atrakce dosáhne.
Populisty se zkrátka nevyplatí podceňovat. Mnozí se u vlády znemožní, jiní se začnou chovat odpovědněji – ale pak jsou zde ještě ti schopní, chytří, se skutečným zájmem o mašinerii státu, kteří dokážou své země hluboce formovat. Tak jako Recep Tayyip Erdoğan. Dlouhodobě se hlásí k Muslimskému bratrstvu, používá náboženskou rétoriku a podle poradců věří, že je vyvolán Alláhem k posílení sunnitského islámu.
Přesto…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
