Do kin vstupuje film Havel, na pultech leží a vášnivé debaty vyvolává kniha o Milanu Kunderovi, seriózní historici shledávají demokratičnost stalinismu v tom, že dovolil lidem volat po popravě nadřízených, na Staroměstském náměstí v hlavním městě se postavila replika dávno strženého Mariánského sloupu a Praha 1 chce vrátit na Malostranské náměstípomník rakouského vojevůdce a českého šlechtice Radeckého. Vítejte v zemi budoucnosti, tedy vlastně minulosti.
Ano, ano, všechny námitky, že výše zmíněné nejde spojovat či srovnávat, protože každý případ je jiný, jsou oprávněné. Ale stejně je pozoruhodné, jak historie hýbe zdejším politickým a intelektuálním prostředím. Potvrzuje to, že nemáme vyřešenu svou minulost –a tím pádem anipřítomnost. Ale také to, že v minulosti hledáme bezpečí, případně na historickém hřišti cítíme větší volnost vynášet provokativně cynickésoudy, které ovšem autora moc nestojí.
Pozoruhodné je, že většina zmíněných témat vzrušuje téměř výhradně tu část společnosti, která je kritická k Andreji Babišovi. A to vůbec není homogenní „tábor“, takže se v jejím rámci mohou krásně pohádat levičáci s pravičáky, konzervativci s liberály. S Babišem zatím nic nehne, jeho stoupenci na jakoukoli kritiku neslyší, tak se alespoň vrhneme do historie.
Díky za Járu Cimrmana, který organizoval živý pomník slavných českých proher.
A ještě můžeme mít dojem, že spory v sobě ukrývají nějaké vyšší…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
