Léta se vzdělávají, sbírají zkušenosti, pouští se do rizika podnikání anebo nesou kůži na trh v nejrůznějších kreativních profesích… Většinou státu měsíc co měsíc odvádějí pozoruhodné příspěvky na jeho sociální politiku a platí vysoké daně. S vírou, že až budou samy v nouzi, stát se o ně postará. Tůdle. O kom je řeč? O ženách, které měly odvahu pustit se do vlastního podnikání anebo se pokoušet uplatnit coby osoby samostatně výdělečně činné. O ženách, které pak daly všechno, čeho dosáhly, všanc – protože se staly matkami.
Od zrušení celibátu, který platil pro ženy, co se chtěly věnovat intelektuální práci – vědkyně, učitelky, státní úřednice –, uplynulo letos už sto jedna let. Už sto jedna let se tedy profesně orientované ženy mohou věnovat zároveň své práci i rodině. Chtělo by se říct – sláva! Ale omyl – žádná sláva to tedy není. Během půlroční mateřské, kdy jim ještě plyne částka závislá na předchozích platbách nemocenského pojištění, nesmějí pracovat a musí se tak vyvázat ze závazků, k nimž se třeba v předchozích letech s námahou dopracovaly. Anebo podvádět – což kupodivu radí i úřednice na sociálních odborech, o čemž se přesvědčila i autorka těchto řádků. „Kdyby na vás během mateřské přišla finanční kontrola, řekněte, že jste si to předpracovala, anebo to za vás udělal někdo jiný,“ šeptla spiklenecky úřednice nad částkou, která na tváři mohla vyvolat leda smích, kdyby nebyla spíš k pláči. A rodičovská? Stát sice slibuje, že „rodič může volit měsíční výši rodičovského…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu