SEDLČANSKO: V kraji svobodných sedláků

Z Prahy to sem autem po D1 a pak po benešovské silnici běžně trvalo hodinu, teď většinou hodinu a půl kvůli častým zácpám. Mezi Olbramovicemi a Voticemi musíte zahnout z hlavní silnice doprava, dosud fádní rovinatá cesta začne na posledních patnácti kilometrech připomínat jízdu po horské dráze. Alespoň já si to tak vždy představuji, když se autem pohupuji po kopcovitém terénu několikrát za sebou prudce dolů a zase nahoru. Z posledního kopce už jsou vidět Sedlčany, sedmitisícové město v Sedlčanské kotlině, které se nikdy neprobojovalo do top doporučení zdejších turistických průvodců. Není tu velký magnet v podobě slavného hradu nebo zámku, žádná zvláštní atrakce, a to samé by se dalo říct o zdejší krajině a vesnicích. Právě ty ale stojí za objevování, protože jestli nějaké místo dokonale reprezentuje to hodnotné kolem nás, je to tenhle opomíjený kraj.

Když se chcete toulat bez cíle…

… určitě neuděláte chybu, když začnete v podstatě v jakékoli vesnici v okolí Sedlčan (samo město skutečně moc zajímavé není). Řada z nich má poetické názvy, najdete tu Křemenice, Počepice, Obděnice, Ředice, Mokřany, Veselíčko nebo Úklid. Dlouho jsem to tady míjel bez většího zájmu cestou na chalupu, citlivost k okolní krajině ve mně probudily před několika lety až černobílé fotografie dnes již zesnulého fotografa Jana Reicha. I on si musel Sedlčansko nejdřív pro sebe objevit, podařilo se mu to tak, že v depresivních normalizačních časech prodal svůj dům v Sudetech a na zdejší kraj…