Pište zprávně česky

Mám v přátelích fakt roztodivný lidi, ale někoho, kdo bagatelizuje postupný udušení jinýho člověka zakleknutím na krk a dělá si z toho srandu tam mít fakt nepotřebuju. 

EK vydá dluhopisy. V takovém objemu poprvé. Ty pak budeme splácet, i my. 

Zvrácenost tohoto jednání, kdy organizace žaluje svého vlastního člena několikrát za rok kvůli drobnostem jako je název pomazánkového másla je jen jednou složkou celého procesu. 

S hrdostí si na sociální sítě vyvěsíme prohlášení o tom, jak jsou pečovatelé, učitelé nebo zdravotníci nepostradatelní, ale jediné, co pro ně děláme je, že jim zatleskáme z balkonu. 

A proč se ta firma která nemá nic společného s předsedou vlády ptá na vyšetřování předsedy vlády v jakési úplně jiné čapí věci, která se této firmy už netýká ani trochu?

To, kam se dostala brněnská kultura za ty čtyři roky je dílem mým. 

Proč moje děti, jako poslance, mají jezdit z Heřmanova Městce do Chrudimi za dvě nebo tři koruny? 

Že jsou testy Cermatu nedokonalé je jedna věc – dokonalý test totiž neexistuje. 

Odlišnosti, někdy i zcela protichůdné, nastávaly jak to vnímám u doporučení, co dělat. 

U tohoto nelze říci co je správné nebo nesprávné, protože jde o priority, a ty nejsou shůry dány, ty jsou věcí dohody. Pokud vás zajímá správná podoba vět, najdete ji na webu Respektu na www.respekt.cz/reseni.

Těchto deset vět zní spíš jako mluvená řeč, byly ovšem napsané – na Facebooku. Jejich autoři, většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé, buď neznají, nebo ignorují pravidla pravopisu. Ve všech větách jsou totiž chyby v čárkách. Pokud je ale čtenář hned nepozná, není divu. Dělicí čárky jsou v rámci složitého českého pravopisu obzvlášť komplikovaná disciplína a chyby v ní dělají skoro všichni. Systém, jak čárky psát, vysvětlují Pravidla českého pravopisu na sedmi stranách a nestačí se jej mechanicky naučit. Pokud chce mít pisatel jistotu, že chyby dělat nebude, musí při psaní projevit nejen znalosti, jazykový cit, ale i smysl pro jemné souvislosti.

Jednou ze specialit je třeba přívlastek volný a těsný. První varianta se ve větě odděluje čárkami, druhá ne a nemusí být snadné to rozlišit, zvlášť když někdo při psaní chvátá. Pravidla k tomu uvádějí tyto příklady: První Smetanovou operou, napsanou na libreto Karla Sabiny, jsou Braniboři v Čechách. A naproti tomu: První Smetanovou operou napsanou na libreto Elišky Krásnohorské je Hubička. Čeština jako by si s námi hrála: Braniboři jsou první Smetanovou operou ze všech, jedná se tedy o přívlastek volný. Naproti tomu Hubička je první opera, na které se Smetanou spolupracovala Krásnohorská, jde tedy o přívlastek těsný. Pokud ale pisatel nesáhne po Pravidlech českého pravopisu nebo nenašel zvláštní zalíbení v jejich samostudiu, bude sotva vědět, jak čárky psát, a chyba je na světě.

Jindy může nesprávné psaní pravopisu záviset na pochopení, jakou souvislost mají obě části věty. Těsný přívlastek významově zužuje podstatné jméno, volný dodává vysvětlující informaci. Proto „Lidé běžící maraton“ budou bez čárky, ovšem „Lidé, žijící na planetě Zemi, …“ s čárkami. Čárky se také nepíší, pokud přívlastek nese pro význam věty důležité sdělení (Čas vyměřený k napsání testu vypršel). A naopak čárky se píší, pokud přívlastek důležité sdělení pro význam věty nenese (Čas, vyměřený učitelem, vypršel). Zapotit se může pisatel také u postupně se rozvíjejícího přívlastku. Druhé mezinárodní konferenci předcházela jedna mezinárodní konference, proto bez čárky. Ovšem druhé, mezinárodní konferenci předcházela také jedna konference, která však nebyla mezinárodní, proto v tomto případě píšeme čárku.

Ani to ale není všechno. Martin Beneš z Ústavu pro jazyk český si myslí, že nejproblémovější čárka v české mluvnici je ve spojitosti se slovem nebo. Tam totiž musí pisatel umět rozlišit, jestli jde o vztah slučovací (obě možnosti existují zároveň), nebo vylučovací (existuje jedna, nebo druhá). Prvním příkladem může být věta: Přijedu, hodí se mi sobota nebo neděle (tedy sobota i neděle). Druhou možností je: Na výlet pojedeme v sobotu, nebo v neděli (buď sobota, nebo neděle). Rozdíl přitom může být na hranici rozpoznatelnosti. „Kdyby se řeklo, že před slovem nebo se nepíše čárka nikdy, tak by to byla dost úleva,“ poznamenává Beneš.