O zlé knize o Kunderovi

Koestler znásilnil manželku svého přítele a věnoval nevítanou pozornost několika zdráhajícím se ženám. To není nic pěkného,“ píše jeden z největších intelektuálů konce 20. století Tony Judt ve svém eseji o novináři, filozofovi a spisovateli Arthuru Koestlerovi (1905–1983), který byl nejdříve vášnivým komunistou, aby následně prohlédl a napsal o tom působivý román Tma o polednách. Kvůli jeho chování k ženám jej začali zatracovat jeho bývalí stoupenci. S tím však Judt nesouhlasil. „Mezi jeho jednáním a tím, co napsal o sexu, však žádný rozpor nepanuje. A věrohodnost toho, co napsal o politice, intelektuálech nebo trestu smrti, nesouvisí s jeho sexuální morálkou. Koestler byl skvělý a velmi vlivný novinář, nic více a nic méně. To se nemůže zpětně změnit v závislosti na našich názorech na jeho soukromý život.“

Judtova smířlivost je překvapivá a vzhledem k dnešní (esej vyšel v roce 2000) debatě o násilí na ženách a probírání minulosti známých postav historie téměř nemyslitelná. Je však důležitým příspěvkem do debaty, jak vnímat velikány naší minulosti. A jaká kritéria na ně uplatňovat. Říká se, že je třeba autora oddělit od jeho díla. To ale není tak snadné. Navíc se na tomto přístupu nikdy neshodnou všichni.

Podobnou debatu teď Česko zažívá nad knihou Jana Nováka Kundera: Český život a doba. Dalo se čekat, že odezva bude bouřlivá, protože vše kolem Kundery vyvolává naddimenzované reakce. Nicméně vášně překročily očekávanou míru. Kniha je podle kritiků zlá,…