Kultura / mix

Deska týdne

Výrazná písničkářka Nadine Shah se nebojí vydat do těžkého neprobádaného terénu. Její první dvě alba Love Your Dum and Mad (2013) a Fast Food (2015) měla za téma deprese a duševní zdraví. Průlomová deska Holiday Destination (2017), za niž byla nominována na Mercury Prize, se zase věnovala uprchlické krizi a vzrůstajícím xenofobním náladám v Evropě, jež autorka cítila i v souvislosti se svým původem. A na čerstvé novince Kitchen Sink (Dřez) se Nadine Shah opět vrací na osobní rovinu.

„Oholím si nohy, zmrazím vajíčka. Budeš mě chtít, až budu stará,“ byly první verše, které pro nové album napsala a které uvádějí skladbu Trad. Jsou to právě motivy toho, co pro ženu znamená stárnutí, co se jako vracející se motiv táhne celým albem. Atmosféra postpunkového blues s výraznou rytmikou v některých skladbách připomíná hrozbu času a odtikávajících biologických hodin.

Kitchen Sink ale není deskou protestsongů nebo žalozpěvů, spíš jde o jízlivou satiru. Shah si na mnoha příkladech utahuje ze společenských očekávání, že žena, které se blíží čtyřicítka, by rozhodně neměla být svobodná a bezdětná. To je ve skutečnosti jen jedna z mnoha variant, kterou si může zvolit – opak koneckonců stejně není zárukou šťastného života. Ve skladbě Club Cougar se stylizuje do role starší svůdnice, sází na podmanivé kouzlo svého hlubokého hlasu, ale končí výsměchem. I to má důvod, který vysvětluje v rozhovoru pro New Statesman: „Utahuju si…