Důležitější než rozpočet

V Poslanecké sněmovně prošel rekordní rozpočtový schodek půl bilionu a členové kabinetu si mohou oddychnout. Včetně ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Jeho sliby o pomoci kultuře postihnuté koronavirovou karanténou se totiž konečně mohou posunout k reálným činům. Peníze by měly na účty vyhladovělých příspěvkových organizací dorazit už o prázdninách, nezávislým subjektům snad krátce po nich. Během bilancování ztrát a příjmů bychom ale neměli zapomínat na důležitou věc. Hlavním posláním ministerstva kultury není snažit se získat ze státního rozpočtu co nejvíc peněz pro umělecké obory, jež je vláda, potažmo společnost zvyklá přehlížet, nýbrž dělat vše pro to, aby kultura takto vnímaná nebyla.

Mezi Hermanem a Staňkem

Lubomír Zaorálek už od března šermoval stamilionovými částkami, které se mu podařilo na vládě vyjednat navíc, jenže až doteď šlo o virtuální čísla. Zatímco veřejnost uklidňoval, že národní instituce se díky mimořádným dotacím obejdou i bez výpadku vstupného, jejich účetní sledovali, jak se vzhledem k neexistenci reálné pomoci propadají do červených čísel.

Jistě, tohle není Zaorálkova vina. Rozpočet měl celou dobu v rukou premiér Babiš, respektive parlament, který ho musel vládě schválit. Čekání na tento magický okamžik si ale mohl ministr kultury zpestřit něčím smysluplnějším než jen dalšími sliby. Měl ideální čas vrátit se k agendě, již v úřadu prosadil během svého tříletého působení Daniel Herman. Tedy k připomínání hodnot, z nichž kultura vyrůstá a…