Veselí lháři

Nepatřím k těm, kteří tvrdí, že Spojené sáty za vlády Donalda Trumpa stojí na prahu diktatury. Jasné ale je, že pokud by to záleželo na samotném prezidentovi, nelámal by si se zákony, ústavou či precedenty příliš hlavu. Během svého působení ve funkci projevil ochotu zastavit vyšetřování sebe samého, nabídnout milost provinilcům, kteří jsou mu sympatičtí, a trestat média a sociální platformy, jež na něj podle jeho názoru mají pifku.

Dokonce i mnozí Trumpovi stoupenci říkají, že se prezidenta nemusíme obávat, protože všechny jeho přešlapy má vždy někdo pod kontrolou. Jenže americký systém nefunguje s pomocí zázraků. Vyžaduje, aby se i další lídři – soudci, generálové a ze všeho nejvíce politici – hlasitě ohradili, pokud jsou svědky zneužívání moci. Někteří tak činí, nedávno dokonce i vysocí vojenští představitelé, v jejich řadách se ale skví jedna obrovská mezera. Tou je prezidentova vlastní strana.

Radost z práce

V pondělí večer na Lafayettově náměstí ve stínu Bílého domu zaútočila policie v plné zbroji proti poklidným demonstrantům, kteří jsou výslovně chránění ústavou, a rozehnala je za použití síly a výzbroje včetně granátů se slzným plynem a gumových projektilů. Protestující neporušovali zákaz vycházení ani se nedopouštěli násilí. Policie použila hrubou sílu proti občanům dodržujícím zákony jenom proto, aby se prezident mohl nechat vyfotografovat před kostelem s Biblí v ruce.

Když se měli prezidentovi spojenci k takovému nebezpečnému zneužití vládní moci…