Věda, sex a elektrony

Věda je jako sex – obě činnosti občas vedou k něčemu užitečnému, což však není hlavní důvod, proč je provozujeme. Autor okřídleného rčení, fyzik a nobelista Richard Feynman, je známý nejen svými vysoce teoretickými studiemi o kvantové elektrodynamice, jež sepisoval ve vykřičených nočních barech poblíž domovské Kalifornské techniky, ale i jednoduchým experimentem s těsnícím kroužkem ponořeným do ledové vody, kterým ukázal, proč došlo ke katastrofě raketoplánu Challenger.

Na Feynmanův výrok jsem si vzpomněl, když se nám nyní po letech podařilo dotáhnout do publikace v časopise Science kuriózní studii, jak přeměnit izolátor na kov, tj. materiál charakterizovaný vysokou elektrickou vodivostí. Celé to začalo, když jsem někdy kolem roku 2010 do své vědecké skupiny přijal mladého britského chemika Phila s šikovnýma rukama a bláznivými nápady. V té době se Phil bavil hlavně házením sodíku do vody a natáčením videí s následným učebnicovým výbuchem. I když spektakulární exploze přilákaly na YouTube statisíce diváků, a nám se dokonce podařilo vědecky vysvětlit, proč vlastně sodík ve vodě vybuchuje, po čase nás přestalo bavit pokaždé v laborce uklízet rozbité chemické nádobí. Naštěstí existuje způsob, jak se explozi vyhnout; jednoduše vyměnit vodu za kapalný amoniak. Ten sice ošklivě smrdí a ke zkapalnění je třeba jej pořádně zchladit, na druhou stranu se v něm alkalické kovy rozpouštějí klidně a spořádaně. Člověk pak může fascinovaně pozorovat, jak se postupným přidáváním lithia,…