Ondřej Trojan: Mladí by měli být drzejší

Víme, že dnes se po téměř dvou měsících otevírají kina. Nevíme ale, jestli a jak rychle se do nich vrátí diváci. Někteří producenti přesouvají premiéry na podzim nebo třeba až na příští rok. Vy jste se tu vaši naplánovanou na jaro rozhodli zachovat. Proč?

Bylo to zvažování neřešitelného. Kdybychom ji chtěli posunout na podzim, stejně nevíme, co se vlivem koronaviru bude dít. Na podzim se navíc odsunuly všechny možné americké filmy stažené z distribuce přes léto, plus řada českých titulů. Vznikne obrovský přetlak a filmy se budou vykrádat. I kdyby po nich diváci měli strašný hlad, všechny je nestačí obrazně poobědvat. Zároveň jsme natočili letní, oddechový film. Scénář Petra Jarchovského, který přepracoval sociální drama o rozpadající se rodině od Evity Naušové do černé komedie, ve mně vyvolal podobné rozpoložení, jako když jste na dovolené u vody. Máte vypnutou hlavu a chuť číst si dobrý žánrový kus.

Bylo ve hře i to, že byste premiéru úplně odložili – třeba na příští léto?

Byla to jedna z variant, ale ve mně by ten film asi duševně zestárl. Je vlastně vzrušující v tomhle zvláštním mezičasí otevřít kus něčeho kulturního, co k létu patří.

Co je na tom vzrušujícího?

Zajímá mě třeba interakce s diváky. Co se za ty tři měsíce v lidech odehrálo. Jak budou vnímat nově a jinak filmy, které se roztočily před pandemií. Co si do nich budou promítat. Bourák je i film o rodině. O tom, jak je pro každého z nás důležitá. Že si ji nemůžeme vybrat, že je nám daná, že stojí za to o ni bojovat. Myslím, že kdyby se Bourák a jeho rodina ocitli v koronavirové situaci, vlastně by byli rádi, že se navzájem mají.

Kde se bere vaše jistota, že diváci budou po domácí izolaci hladoví po veřejné zábavě?

Budou podle mě rádi, že mají možnost. I když to bude spojené s trochou nepohodlí, do kin přijdou. Třeba i proto, že je konkurence nových filmů poměrně malá nebo proto, že neotevře řada divadel. Lidé si vyzkoušeli domácí kino. Možná že se to některým hodně zalíbilo a možná se to promítne do toho, jak se bude do kin chodit v budoucnu. Ale sdílený zážitek je sdílený zážitek. Aktuální maximum sto lidí v sále by se navíc mohlo v červnu zvýšit. Multiplexy budou náš film hrát najednou ve více sálech. Takže handicap méně diváků v sálech budeme schopní dohnat.

A co když diváci nepřijdou? Co když zapracuje psychika a převládnou obavy z hromadných akcí v uzavřeném prostoru?

Tohle riziko je tady vždycky. Podle mě bych ale riskoval víc, kdybych s tímhle typem filmu šel do kin na podzim. A hlavně, měřit to prizmatem toho, jaká bude situace za měsíc, vlastně taky nejde. Všechno může být v červnu úplně jinak.

Kina se měla původně otevírat 8. června, váš film jde do distribuce o pár dní později. Plánovali jste, že Bourák bude vůbec první český film, který se v kinech objeví. Zhatilo vám nějak plány to posunutí otevření kin? Že vás třeba někdo předběhne?

Nebyla to soutěž. Termín vyplynul z našich časových možností. Po dohodě s distributorem jsme si řekli, že k tomuhle datu jsme schopní mít pohromadě marketing, vizuály, kampaň na sociální sítě. Pokud se tam objeví ještě další český film, tak se objeví. Zatím je před námi jen jeden český dokument. Aktuálně propagace nestojí na tom, že jsme první. Pokud to ale tak bude i před premiérou, asi toho využijeme.

Spoléháte v tomhle ohledu i na popularitu svého bratra Ivana, kterého jste obsadil do hlavní role svérázného fantasty s láskou pro rokenrol a cadillaky?

Nikdo mi to nevěří, ale já takhle marketingově nepřemýšlím. Při čtení každého scénáře mi většinou hned do rolí naskakují konkrétní tváře. A většinou to není Ivan. Obsadil jsem ho jen jednou – do malé, byť osudové role v Želarech. V Občanském průkazu jsem pro něj roli neměl. V Tomanovi mi do hlavní role víc pasoval Jiří Macháček, pro kterého to byl herecký protiúkol. Bráchu se mi tam nechtělo míchat, protože jsem cítil, že by z toho čišel marketingový kalkul. U Bouráka se mi ale okamžitě vybavil právě on.