Kdo to nezažil, nepochopí

Nahodím krosnu, vezmu spacáky, stan, zásoby, Ronju do šátku, Kubu za ruku a vyrážíme. Cestou na nádraží si v duchu říkám, co jsem si to na sebe zase ušila, ale když nasedáme do prvního vlaku, všechno ze mě opadne,“ líčí svou obvyklou dovolenou Klára Kubíčková. Novinářka, blogerka a matka čtyř dětí, projezdila s batohem na zádech celé Česko a její model může sloužit jako důkaz, že sólo cestování s dětmi bez auta není nic nereálného. Jde jen o to zapomenout na penzion s polopenzí a kufr přecpaný oblečením a hračkami. Bonusy tohoto přístupu za to evidentně stojí.

Osvobozující limit

Klára na své cesty vyráží vždy brzy ráno s jasným plánem a nastudovaným jízdním řádem. Rychlé přestupy s velkým nákladem a dvěma malými dětmi sice nejsou snadné, ale větší starosti si s nimi nedělá. „Vždycky se něco semele, ujede vám vlak nebo je hrozná zima, ale pořád jsme v civilizaci, není problém se odněkud zachránit,“ říká a připomíná dobré pokrytí mobilním signálem, a především hustě značené turistické trasy. „Děti jsou odmala zvyklé být se mnou v lese. To, že nejezdíme do jednoho nebližšího, plyne z toho, že potřebuju hory a lézt na vrcholy.“ Nejde prý jen o to překonat hranice, ale naplno vnímat okolní přírodu. Na společných výšlapech si vyčistí hlavu, domácí povinnosti jdou stranou a konečně je čas na bezstarostné „brebentění“. „Možná jen stačí vylézt nahoru a dát si nanuk. Jde o to být spolu a beze shonu,“ uvažuje nad výlety do hor autorka blogu Dítě v batohu. Pravidelné výpravy…