Nesklapnu

Na žádné jiné album nečekala angloamerická hudební kritika v poslední době s takovou dychtivostí a žádné jiné nevynáší do takových výšin. Fiona Apple představuje zvláštní úkaz písničkářské scény posledních pětadvaceti let. Z otloukánka, kterého média v půli devadesátých let přijímala s nedůvěrou, se postupně stal jeden z nejoceňovanějších tvůrců své generace. Je uznávaná za originální rukopis i naprostou otevřenost v popisu vlastních pochybností, zaváhání i vztahových peripetií.

V průběhu času si užila snad všech nálepek, jakých se ženě v showbyznysu může dostat: byla zázračnou teenagerkou s klavírem, poté atraktivní křehkou vílou, následně labilní hysterkou a odepsanou podivínkou. Teprve v uplynulé dekádě se právem stala autorkou s jasnou vizí a velkou porcí odvahy. Nic z toho přitom nebylo způsobeno tím, že by se měnila. Ani způsoby, jakými psala písně a o čem v nich mluvila, ani to, jak před novináři nestřežila žádné tajemství. Jiný pohled na Fionu Apple tak ukazuje především posun, který se odehrál v populární kultuře a v tom, jak se o jejích protagonistech bavíme. Posun, který přinesl mnohá osvobození – byť jistě ne definitivní.

Novinka Fetch the Bolt Cutters (Přineste pákové kleště) – teprve páté album Fiony Apple, jež vychází s výrazným odstupem od předchozího The Idler Wheel… z roku 2012 – o těchto osvobozeních mluví. Obraznými řetězy, které mají ony pákové kleště přeseknout, jsou tu nezdravé vztahy s muži i ženami stejně jako nezdravý vztah…