Španělsko na kolenou

Je to jako sledovat někoho, kdo se po dlouhém, obtížném zápase sotva postavil na nohy – a vzápětí se mu opět podlomí kolena po další tvrdé ráně. Po roky trvající hospodářské krizi a následné hluboké krizi politické vstupovalo Španělsko do roku 2020 s novou, opatrnou nadějí. Mladí, které před lety vyhnala za hranice rekordní nezaměstnanost, se ve velkých počtech vraceli domů do znovuoživené ekonomiky a vládu nad zemí převzal po období politické nejistoty, která během čtyř let přinesla čtvery parlamentní volby, nový kabinet.

V polovině dubna však Španělsko společně se Spojenými státy dominuje globálnímu žebříčku zemí nejvíce zasažených novým typem koronaviru a kromě okamžitého návratu starých známých ekonomických a politických potíží zápasí i s kolabujícím zdravotnictvím a sociálními službami či se zcela novým, v zemi dosud úplně neznámým fenoménem nedůvěry obyvatel v evropské instituce. A taky tvrdým procitnutím běžných Španělů z představ o tom, jak vlastně funguje jejich stát.

Podle svého uvážení

Osmého března se ze Španělska do světa rozlétly záběry, které byly už tou dobou v jiných evropských zemích viditelné jen vzácně. Desetitisíce lidí v ulicích španělských měst – v metropoli Madridu podle odhadů až 120 tisíc – pochodujících s vlajkami a transparenty u příležitosti Mezinárodního dne žen. Kdo nechtěl demonstrovat za práva žen, mohl ve stejný den v madridské hale Palacio Vistalegre společně s devíti tisícovkami členů a příznivců krajně pravicové strany Vox…