Robinsoni s laptopem
Nahrávání a skládání mimo civilizaci láká mnoho písničkářů. V samotě nacházejí soustředění i nečekané emoce.
Na začátku bývá touha udělat tlustou čáru za dosavadním životem. Potřeba odstřihnout se od všeho, co nefunguje – ať už to jsou vztahy nebo zlozvyky, a chuť zkusit znovu najít sebe sama. To jsou hlavní důvody, proč umělci volí odchod do samoty. V přesvědčení, že tam daleko od hluku civilizace lépe uslyší svůj vnitřní hlas a nastartují tvorbu. Osamělá chata stojící v lesích či kdesi v pustině představuje výrazný symbol písničkářské tvorby 21. století. Skládání a nahrávání v ústraní proslavil na konci nultých let folkař Bon Iver. Ten svůj debut For Emma, Forever Ago natočil na lovecké chatě svých rodičů. Ryzost sdělení tu provázela nehledanost formy a jeho vzor následovalo mnoho dalších hudebníků.
Uklidit se načas do ústraní a věnovat se tam pouze tvorbě je mezi spisovateli a i hudebními skladateli od doby romantismu zažitá praxe. V populární hudbě tato tradice ale není dlouhá. Vybavení a technika se teprve nedávno staly natolik dostupnými a skladnými, že je lze vzít s sebou skoro kamkoli jako psací stroj, a není třeba vše nahrávat ve studiu. Spousta z hudebníků se tak proměnila v moderní Robinsony s laptopem, kterým izolace umožnila ponořit se do emocí, s nimiž se během každodenních situací neměli možnost konfrontovat. Ne každý však dokázal předem naordinovanou samotu ustát a místo soustředění na hudbu se dostavily temné myšlenky.
Přes toto riziko ale obraz chaty na kraji lesa vytváří lákavou představu skromného a niterného života, kam nedoléhá ani nátlak…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu