Vir v peněžence

Jen položka v rozpočtu

Jiří Mazáč, pendler

Jiří Mazáč v půlce března natáhl elektřinu do čerstvě smontovaného dřevěného domu v rakouské vísce poblíž města Horn a vrátil se zpátky domů do Prahy. Je jedním z těch, kterým se říká „pendler“. Za prací přes hranice jezdí už deset let, od pondělí do pátku spí v Rakousku po hotelech a pracuje pro firmu ELK Fertighaus, která dodává na klíč montované stavby – parta kolegů dům smontuje, elektrikář Mazáč pak do něj natáhne kabely.

Krátce po návratu z poslední březnové zakázky česká vláda přitvrdila podmínky nouzového stavu a zakázala pendlerům volné přejíždění hranic. Výjimka vydaná pro české pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách v sousedních zemích se na Jiřího Mazáče jako na elektrikáře nevztahovala.

Dva dny po zveřejnění zákazu Jiřímu Mazáčovi zazvonil telefon. „Volali mi z firmy s nabídkou dohody, že mi na dobu epidemie přeruší zaměstnanecký poměr. Jde o zvláštní formu výpovědi, která podle té dohody přestane platit, jakmile potíže s virem přejdou. Pak i já naskočím automaticky zpátky do práce, kde na mě čeká pořád to stejné osobní číslo. Do té doby jsem ale bez peněz,“ říká. Nabídku totiž přijal a od 25. března je jeho plat čistá nula. Kdyby existenčně nevýhodnou dohodu odmítl, další alternativou bylo regulérní propuštění. „To bych dostal proplacenu zbylou dovolenou i přesčasy a nějaké odstupné, takže v tuhle chvíli by to bylo…