Do všech směrů

Marek Ouředník (33) měl zkraje letošního roku vcelku jasné plány. S manželkou Emmou, původem Australankou, po měsících debat dospěli k rozhodnutí, že se z malé vesnice u Turnova přestěhují natrvalo do Emmina rodného Adelaide. Akce měla nastat po narození jejich druhého dítěte, přičemž se společně celé těhotenství připravovali na to, že u porodu očekávaného na konci dubna bude Marek přítomen, stejně jako byl před dvěma lety u narození prvního syna Maxe. Koncem března pak plánovali v širokém kruhu přátel a rodiny, kam třeba patří i Markova osmdesátiletá babička, oslavit Emminy třicáté narozeniny.

Dnes je samozřejmě všechno jinak. Se zavřenými hranicemi je stěhování do Austrálie odloženo na neurčito. Narozeniny oslavili hromadnou on-line konferencí, do níž se všichni připojili z domova, a nakonec se oslavenkyně musela obejít i bez dortu, protože cukrárna zavřela. Babičce Marek s rodinou dál pomáhá, ale důsledně „bezkontaktně“ – seniorka s nemocným srdcem patří k obzvlášť ohrožené skupině, takže nákup nebo uvařený oběd jí vždy jen nechá za dveřmi a pár slov spolu promluví z bezpečné vzdálenosti. O to víc si ale volají a videochatují.

Jeden čas manželé žili v obavách způsobených vládním nařízením, které zakazuje pobyt otců u porodu. Taky proto, že ačkoli se Emma už základy češtiny naučila, v náročné situaci, jakou je porod dítěte, by chtěla mluvit rodným jazykem, a především – mít po boku partnera. „Strašně jsem se bál, že tam bude sama,“ říká Marek. Nedávná změna, kdy vláda povolila cizinkám u porodu tlumočníka, Ouředníkovým přinesla úlevu a do nemocnice v Neratovicích tedy Marek nakonec pojede, změří mu tam teplotu a bude muset lékaře ujistit, že nemá žádné příznaky koronaviru. Přes všechny změny a zvraty však nová situace přinesla manželům, kteří se před pěti lety potkali v pražské jazykové škole a nyní jsou spolu de facto nepřetržitě doma, i nečekaná pozitiva. „Mám pocit, že jsme k sobě nikdy neměli tak blízko jako v posledním měsíci,“ přiznává Marek Ouředník. „Ta extrémní situace nás sblížila.“

Příběh Ouředníkových koncentrovaně ukazuje jeden ze zásadních dopadů současné situace: epidemie nového koronaviru neovlivňuje pouze ekonomiku a celkový chod společnosti, hluboce zasahuje také do mezilidských vztahů, a to ve všech jejich myslitelných podobách. Mění se všechno: vztahy v rodině, pracovní, přátelské, milostné i ty mezi cizími lidmi ve veřejném prostoru. Mění se také navazování nových vztahů – „korande“ dnes může znamenat virtuální schůzku na Skypu, během níž si konverzaci se sklenkou vína a dobrou večeří nebo třeba film vychutná potenciální pár společně, ale zároveň každý u sebe doma.

Jestli mají tyhle změny nějakého univerzálního společného jmenovatele, pak je to právě výrazné posílení virtuálních nástrojů komunikace: přátelé se scházejí na pivo pomocí chatovacích aplikací, stejně tak celé široké rodiny, kamarádi ze školky (ti bez piva) i kolegové k poradám. Prarodiče čtou vnoučatům přes Skype pohádky, lidé hrají na dálku hry. „Hromadné videokonference přes Zoom se ukazují jako vynikající nástroj pro kontakt s rodinou,“ říká třeba teatrolog a překladatel Michal Zahálka, který takto z Prahy udržuje kontakt s prarodiči na Vysočině a rodiči a mladším bratrem v Hradci Králové. „Povedlo se mi po telefonu naučit babičku, jak aplikaci nainstalovat na iPad, který po mně s dědečkem zdědili. Babička nám pomocí videokonference ukazuje třeba, jak to vypadá na zahradě.“