Pan Tomio

„Ludro,“ oslovil nedávno neznámý čtenář autorku této glosy. Ta se kreativní úpravě svého příjmení zasmála a tiše ocenila resuscitaci jadrného německého výrazu, který označuje potvoru. S aktuálním rozsudkem Ústavního soudu v ruce by ale mohla dotyčnému podobné pohrávání si se jménem pěkně vytmavit.

Minulé úterý se totiž Ústavní soud se soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem překvapivě ve sporu týdeníku Reflex a předsedy SPD Tomia Okamury postavil na politikovu stranu. Zatímco vrchní soud před třemi lety označil výraz Pitomio, kterým Reflex Okamuru s oblibou přezdíval, za sice „expresivní a nelichotivý“, ale uznal magazínu právo jej používat v případě, že je možné pro něj „nalézt oporu v obsahu článků, které zevrubně popisují, proč jsou určité žalobcovy myšlenky potenciálně společensky nebezpečné, a proč je proto lze považovat s jistou dávkou novinářské zkratky až za pitomosti“. (Pozoruhodnou skutečností celého sporu byl fakt, že až na dvě výjimky Okamura obsah textů v týdeníku Rexlex nerozporoval.) Nejvyšší soud následně zkomolení něčího jména zařadil do stejné skupiny „hodnotících soudů“, do níž řadí také kreslené karikatury.

Zatímco nižší soudy tedy analyzovaly vztah přezdívky a novinových textů, v nichž byla použita, a celkového kontextu Okamurova politického působení, Ústavní soud širší kontext opomíjí. Přezdívku považuje za samoúčelnou a cíleně zesměšňující, postup novinářů za aktivistický, za kampaň zaměřenou „na konkrétní osobu jen s cílem ji difamovat, způsobem…