Prymula: Virus mě hodně překvapuje

Laboratorní testy v Česku podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) potvrdily doposud pět případů nákazy novým typem koronaviru. Dvě ženy, které nově přibyly, byly v kontaktu s dřívějšími případy. Celkem bylo v ČR testováno 236 lidí, na 16 výsledků se čeká. První tří případy byly v Česku oznámeny v neděli, všichni nakažení pobývali v rizikových oblastech na severu Itálie. Poslední nově potvrzený případ je žena z Ekvádoru (1999) studující v Miláně. V Česku doprovázela Američanku studující rovněž v Miláně. Byly tu jako turistky. Nákaza koronavirem byla u Američanky potvrzena už v neděli. První test Ekvádorky vyšel jako negativní, onemocnění ukázal až opakovaný test. Právě Itálie má jevíc nakažených v Evropě, a to 2036, stejně tak jako obětí, těch je zatím 52. Země s druhým největším počtem nakažených je Francie, má jich 191 a 3 mrtvé. V novém Respektu 10/2020 najdete obsáhlý  rozhovor s epidemiologem a náměstkem ministra zdravotnictví Romanem Prymulou,  jehož část zde odemykáme:

„Vznikla obrovská panika, jako kdyby měl být vyhuben svět; to se samozřejmě nestane,“ říká epidemiolog a náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula o nové nemoci šířící se již na všech obydlených kontinentech. Zároveň však nevylučuje naplnění krizových scénářů, kdy pro pacienty s koronavirem nebude dost lůžek, míst na jednotkách intenzivní péče a ani plicních ventilátorů a lékaři budou stát před obtížnými rozhodnutími, komu léčbu poskytnout a komu ne.

Nákaza má dlouhou inkubační dobu – až 27 dní –, takže od rozšíření viru v dané zemi k zachycení prvního případu musí logicky uběhnout nějaký čas. Je možné, že virus už v Česku cirkuluje?

Současná epidemie mě hodně překvapuje, nechová se standardně. Nicméně inkubační doba 27 dní je diskutabilní. Byl zaznamenán jeden takový případ, ale myslím, že se ten člověk nakazil později, při druhém kontaktu s virem, ne při tom prvním. Standardní inkubační doba je do 14 dní, obvykle mezi třemi a pěti dny. Nicméně se v Česku opravdu mohou vyskytovat jedinci, kteří nemají žádné klinické příznaky, a přesto jsou infekční.

Jaké jsou úplně první příznaky?

Velmi podobné příznakům chřipky, takže laik ani odborník nemůže podle nich rozhodnout o tom, zda je to chřipka, nebo koronavirus. Poměrně často se objevuje teplota, byť to není stoprocentní – v nějakých pěti, možná deseti procentech teplota chybí. Pak je tu kašel, na rozdíl od chřipky kašel suchý, dráždivý. Dále dechová nedostatečnost, takzvaný krátký dech. Po několika dnech se stav může vyvinout do zápalu plic, někdy i postižení dalších orgánů, takže člověk může zemřít na selhání orgánů, třeba postižení ledvin nebo srdečního svalu.

Co má dělat člověk s prvními příznaky, který nebyl v kontaktu s nikým, kdo se vrátil z rizikové oblasti? Má jít normálně k lékaři?

Desetitisíce lidí teď mají klasickou chřipku. Kdyby všichni chtěli udělat test na koronavirus, systém by se zhroutil. Takže pokud nebyl na rizikových místech, a v tuto chvíli ještě nepovažujeme celou Itálii za rizikovou, jen její uzavřené oblasti, měl by jít normálně k lékaři. Jestliže rizikovou oblast navštívil a má příznaky, měl by lékaři zavolat, ne tam chodit. Uvažujeme o tom, že by diagnostikování probíhalo v některých případech u něj doma, aby nedošlo k zavlečení nákazy do zdravotnických zařízení.

Bude na to dost záchranek, lékařů?

Pokud budou případů desítky, pak ano, u stovek případů už ne. Ve Spojených státech to tak dělají, mají na to propracovaný postup. Odebírají pacientovi u něj doma dva vzorky, nejprve krev, pak následuje odběr z nosu, což není úplně jednoduchá procedura. Výtěr se musí přes nos zasunout úplně dozadu do hlavy a lékaři, kteří to provádějí poprvé, se toho bojí.

Pro pacienta to asi není nic příjemného.

To není. Navíc dochází k podráždění sliznice; hrozí, že člověk kýchne a vznikne aerosol, který může zdravotníky nakazit. V USA proto doporučují, aby se odběr prováděl venku. Zdravotníci musí mít ochranný štít a roušku.

Kolega má jedenáctiměsíční dceru. Chtěli si koupit s manželkou respirátory, aby ji ochránili, ale nesehnali je, nejsou nikde k dostání. Nešlo se na epidemii lépe připravit? Modely už v lednu ukazovaly, že se virus bude šířit po světě.

Výrobní kapacita byla omezená, a jak přicházely informace, zájem o roušky a respirátory dramaticky stoupl. Cena standardní roušky narostla za pět dní o 180 procent. Horečně pracujeme na tom, aby výrobní kapacity narostly, a máme řadu nabídek, některé ale od firem, jež masky v minulosti nikdy nevyráběly, takže nejsou certifikované. Musí nejdřív projít certifikací.

Tisk psal, že respirátory nemají ani zdravotníci a že ve státních hmotných rezervách je jich jen deset tisíc kusů; potřeba ale mohou být stovky tisíc kusů měsíčně, protože respirátor není možné používat déle než den – jsou to reálná čísla?

Ano, jsou a skutečně vzbuzují obavy. Se státními hmotnými rezervami probíhají intenzivní jednání, oni by mohli uvolnit až 30 milionů korun na nákup respirátorů, aniž by museli aktivovat mechanismy přes ministerstvo financí. Mají rezervu pro mimořádné události. Jednáme také s potenciálním tuzemským dovozcem, který je schopen dodat 400 tisíc až milion masek, což by problém vyřešilo. Primárně musíme saturovat nemocnice, potřebujeme ale vybavit i praktické lékaře, ti budou v první linii, a chceme mít i něco pro veřejnost. Je však potřeba postupovat s rozvahou. Během epidemie pandemické chřipky média žádala, abychom nakoupili vakcínu pro veškeré obyvatelstvo. Koupili jsme ji pro deset procent Čechů, ale nemoc pak měla mírný průběh a vakcína se nepoužila. Dovedete si představit, co by se dělo, kdybychom nakoupili milion respirátorů, a epidemie náhle skončila?