S požehnáním lesních duchů

Ostře oranžová vertikála věžového jeřábu září v plném tropickém slunci uprostřed kruhové pralesní mýtiny zalité betonem. Jako každý civilizační artefakt, i stavební jeřáb se stává o mnoho zajímavějším uprostřed tropické džungle. „Na extravaganci něco je, neboť uměřenost jde jen vzácně ruku v ruce s dobrodružstvím,“ řekla kdysi matka budoucího britského premiéra Jennie Churchill.

Anabáze jeřábu do novoguinejského pralesa má své počátky ve frustraci tropických ekologů, plahočících se pod baldachýnem stromových korun, svázaných spirálami lián a ověšených orchidejemi. Většina biologicky zajímavé akce se odehrává nad jejich hlavami, zatímco v šeru lesního podrostu živoří jen kapradiny, byliny, semenáčky stromů a právě ekologové. Do korun lze nejlépe vystoupat klasickým stavebním jeřábem, místo cihel zvedajícím gondolu s vědci chtivými poznání. Pralesy mají nicméně jeřábů akutní nedostatek a na Papui Nové Guineji (PNG), vlajkové to zemi českého tropického výzkumu, se nenacházel žádný. A tak jsem jeden naplánoval do výzkumného projektu Biologického centra AV ČR zaslaného Evropské grantové agentuře se zdůvodněním, že Evropská unie dosud – skandálně – žádný vědecký jeřáb v tropech neprovozuje. To EU zjevně považovala za problém a přidělila nám milion eur na jeho vyřešení.

Vypálený vrt a odcizená hlava

Pralesních jeřábů bylo po světě postaveno zatím jen šest, v posledním desetiletí jeden, takže to téměř nikdo neumí. Na Nové Guineji přicházel v úvahu jediný stavitel, ne…