Bernie Sanders: Prorok v Americe

Vloni na podzim se politická kariéra amerického prezidentského kandidáta Bernieho Sanderse (78) náhle ocitla v troskách. V úterý 1. října ucítil demokratický senátor po setkání s dárci své kampaně v Las Vegas silné bolesti na hrudi. Vzápětí byl odvezen do nemocnice a na tři dny se rozhostilo téměř úplné ticho. Éterem samozřejmě pluly spekulace všeho druhu, samotná Sandersova předvolební mašinerie ale jako by přilehla k zemi a zmizela z mediálního prostoru. V pátek se brány nemocnice otevřely, senátor vyšel ven po svých a jeho kampaň oznámila světu, že politik, jenž by se v případě svého zvolení stal nejstarším poprvé zvoleným prezidentem v amerických dějinách, právě prodělal srdeční infarkt. Situace není nijak komplikovaná, chod srdce zajistily dva stenty, což je dnes v podstatě standardní zákrok. Kandidát si odpočine a jeho kampaň pojede dál, zněla oficiální verze.

Zdravotní karambol nemohl přijít v horší okamžik, nebo se to alespoň zdálo. Sandersovo tažení za demokratickou nominací v tu chvíli procházelo krizí tak jako tak. Průzkumům prakticky všude dominoval často dvouciferným rozdílem někdejší Obamův viceprezident Joe Biden, symbolizující éru, která zmizela, ale mohla by se zase vrátit. Sandersovi však docházel dech i na „jeho“ revolučním křídle kandidátského pole. Hvězdou dne byla senátorka Elizabeth Warren, kritizující nerovnost, banky, miliardáře, korporace a establishment všeho druhu téměř stejně vehementně jako sám Sanders, jenom bez chraptivého hlasu, bez tváří zarudlých hněvem i námahou a bez nálepky „demokratického socialisty“, kterou si senátor sám před lety přilepil na čelo a v nejvyšších patrech americké politiky je jakousi jeho značkou.

Mítinky radikální profesorky z Harvardu praskaly ve švech, po nich nadšení stoupenci stáli i několikahodinové fronty na selfíčko s kandidátkou. V Americe panoval prosluněný podzim a Warren v něm vypadala jako zmodernizovaná a jaksi přijatelnější verze letitého tribuna. Byla usměvavější, veselejší, nabízela výraznou změnu, ale bez pochmurných gest hranatého muže s rozčepýřenou korunou bílých vlasů, jehož verbální projev reportéři z týdeníku The New Yorker popsali jako „rovnocennou kombinaci dědečka z Brooklynu a starozákonního kazatele“. Infarkt dopadl do téhle atmosféry jako poslední rána, po níž už není co řešit. Seniorní kandidáty americká politická scéna již zažila, ale pevné zdraví je v poválečné televizní éře u uchazečů o Bílý dům nepostradatelným rysem.

Sandersův politický „konec“ trval dva týdny. Patnáctého října už jeho dlouhý prst znovu typicky hrozil nad hlavami publika, tentokrát během kandidátské debaty, v jejímž průběhu se Biden jen obtížně vykrucoval z tehdy čerstvých informací o působení svého syna ve vedení energetické firmy na Ukrajině a Elizabeth Warren v sérii verbálních piruet odmítla voličům vysvětlit, na kolik přijde její radikální reforma zdravotnictví a kdo ji zaplatí. „To já vím, protože jsem ten zákon psal,“ zahřměl infarktem nijak viditelně poznamenaný Sanders jednu ze svých ikonických vět, které pak nosí jeho oddaní mladí stoupenci na plackách.

Rázem si všichni vzpomněli: nejen na astronomickou částku 34 bilionů dolarů vyplývající ze zákona, který nikdy neměl šanci uspět v Kongresu, ale také na to, že Sanders je ve skutečnosti „praotcem“ všech zásadních reforem, jež dnes demokraté v různě přebalených podobách nabízejí, že je jako osamělý „socialista“ na scéně už více než 40 let a své názory nemění, že sice, jak popsal slovutný americký týdeník, „zní mladým jako starý gramofon a jeho hlas skutečně praská jako vinylová deska“, zároveň je ale originální nahrávkou, zatímco třeba Warren jeho návrhy jen přejala, dala jim líbivější podobu a vlastně není ani úplně jisté, nakolik jim věří a zda je bude prosazovat.

O pár dní později stál už Sanders v New Yorku na mítinku, který přetékal z prostor zamluveného parku, neunaven a energický, s krví kmeta symbolicky občerstvenou přítomností mladé naděje radikální levicové scény, newyorské kongresmanky Alexandrie Ocasio-Cortez, jež ho v jeho kandidatuře čerstvě oficiálně podpořila. Mítink byl počátkem šňůry s názvem „Bernie je zpátky“ a, jak se zatím ukazuje, žádný jiný název nemohl být blíže realitě. Sanderse jeho zdravotní handicap navzdory všem pravidlům hry posílil. Od podzimu vybírá mezi svými stoupenci po malých částkách sumy, o jakých se jeho soupeřům (s výjimkou miliardáře Michaela Bloomberga lovícího ve vlastní kapse) může jenom zdát. Jeho mítinky teď srší energií. V celoamerických výzkumech mezi demokraty jasně vede, zatímco Biden bojuje o přežití a Warren boj již nejspíš prohrála. V roztříštěném poli se nyní právě Sanders stává favoritem a po úterní sérii primárek ve velkých státech může poli úplně dominovat. Ne všichni z toho však mají radost.