Široce rozkročený Trump
V čem se mohou Američané poučit z britských voleb
Zprávám teď z pochopitelných důvodů dominuje odvolání amerického prezidenta, v bojovém ryku provázejícím impeachment však zaniká jiná převratná událost s důležitým poučením pro předvolební kampaň v roce 2020. Tou je seizmický otřes britských parlamentních voleb.
Volbám ve Velké Británii lze nejjednodušeji porozumět, když pohlédneme na jediný údaj: i když konzervativci získali svou největší parlamentní většinu od roku 1987, pro jejich stranu celkově hlasovalo pouze zhruba o jedno procento voličů více než před dvěma lety. V roce 2017 získali toryové 42,4 procenta hlasů, letos 43,6 procenta.
Labouristé naopak zaznamenali propad historických rozměrů, ze 40 procent v roce 2017 na 32 procent letos. Strana získala nejméně mandátů za posledních 84 let. Takzvaná rudá zeď, série dělnických okrsků na severu, se zhroutila. Sedgefield, okrsek bývalého premiéra Tonyho Blaira, hlasoval pro labouristy od roku 1935, teď v něm ale vládnou konzervativci.
Labouristický kolaps má několik důvodů. Stranu vedl Jeremy Corbyn, urputný radikál bez charismatu, pronásledovaný podezřením z antisemitismu. Jeho protivník Boris Johnson je naopak barvitou a živou postavou a býval oblíbeným starostou Londýna, města, jež typicky volí labouristy. Johnsonova cesta k vítězství však nestojí jenom na jeho osobnosti. Souvisí se dvěma strategickými rozhodnutími, jež byla riskantní, ale vyplatila se. Na obě bude dobré nezapomínat ani v Americe.
Noví kamarádi
Johnson proměnil volby v referendum o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu