Dnes nám firma připravila povídání o inkluzi.
Jestli něco tahle firma zvládá, tak je to přístup k lidským odlišnostem a vůbec dnešní společenské složitosti, což si už před dvaceti lety definovala jako jednu ze základních hodnot svého fungování.
Respect for individual (Respekt k odlišnosti jedince) mi tenkrát signalizoval, že je firmě celkem jedno, jak člověk vypadá, ze které země světa přichází, ale že je důležité, co dělá a jestli myslí.
A dnes se dívám na monitoru na tři handicapované zaměstnance, kteří nám přišli vyprávět své příběhy a podělit se s námi o zkušenosti ze začlenění do firemního kolektivu.
Jan (jména jsou změněna) dostal rakovinu a při terapii mu během jedné noci vypadaly všechny vlasy. Říká, že pro něho bylo velmi těžké jít druhý den do práce. Nakonec se tam vydal s obavami a depresí, což člověku, který bojuje o život, úplně v tom boji nepomáhá.
Eva je těžce tělesně postižená a je jí hůř rozumět. Trochu s úsměvem vzpomíná, jak přijela na vozíku na první schůzku s novými kolegy a někdo jí omylem zabouchl dveře před koly.
René je vitální chlapík kolem čtyřicítky, kterému bylo divné, proč své kolegy tak moc deptá, když jim přece jenom říká, co si myslí. Lékařská vyšetření nakonec ukázala, že má autismus.
Jan vzpomíná, jak mu kolega na jeho nový styl řekl, že už aspoň nepotřebuje hřeben, a René svým trochu tvrdým a kostrbatým jazykem vysvětluje, jak se na něj kolegové dívali se zájmem, když je seznámil se svojí diagnózou. Eva se svěřuje, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
