Naše totalitní mysl

Naše planeta se otepluje a může za to lidská činnost. Vědecký konsenzus, ke kterému jsme ve věci klimatické změny dospěli, je v podstatě neotřesitelný. Ale zatímco vědci mají jasno, zbytek společnosti jako by váhal: odezva na vědecká varování je vlažná a radikální změny, o jejichž potřebě klimatologové mluví, jsou v nedohlednu. Jak je to možné? Věda má v naší společnosti monopol na výklad pravdy – tak proč ta náhlá neochota řídit se jejími závěry? Proč ta nečinnost tváří v tvář hrozící katastrofě?

Při hledání odpovědí na tyto otázky často padají na prvním místě jména velkých těžařských společností. „Big Oil“, jak se těmto obřím firmám říká ve Spojených státech, má s problémem jistě leccos do činění. Podle auditu společnosti Influencemap utratilo pět největších těžařských firem jenom za poslední tři roky miliardu dolarů za PR kampaně směřující ke zpochybnění vědeckých závěrů o klimatické změně. Povahu této práce již v roce 2010 popsala kniha – a pozdější film – Merchants of Doubt (Obchodníci s pochybnostmi). Její autoři, historici Naomi Oreskes a Erik M. Conway, sledovali práci skupiny vědců, kteří s vydatnou podporou těžařských společností vytvářejí informační mlhu okolo klimatické změny: poukazují na neshody ve vědecké komunitě, sepisují petice a skeptické komentáře a všemožně se snaží dokázat, že v otázce změny klimatu stále nebylo dosaženo shody. Řada z těchto obchodníků s pochybnostmi přitom o dekádu dříve pracovala na jiném, podobném úkolu: za peníze…