S přelomem roku je v oblibě bilancování, připomínání opomíjených hrdinů. Zkusme proto nereprezentativní soutěž o nejmazanější podnikatelský počin uplynulých tří dekád.
Na mysl možná vytanou zdravotní postele Linet, sklářské impérium Preciosa nebo magnet na dotace Agrofert, jehož zakladatel a majitel k nám už několik let mluví z premiérských pozic. Přesto tentokrát poputuje zlatá medaile jinam než na Čapí hnízdo. Nic se totiž nevyrovná kusu opraženého těsta, pro které se ujal název trdelník. Je všude. Vtrhl do ulic, kde nekompromisně vytlačuje párek v rohlíku, nehledě na skoro zapomenutého šampiona devadesátých let langoš. Trdelník dobývá lyžařské areály i letní kempy, cizinci si ho nechávají plnit šlehačkou a fotí se s ním na Instagramu, cestovky ho už dávno zařadily mezi hlavní atrakce země po bok Karlštejna.
Trdelník se anoncuje jako „staročeský“ nebo „tradiční český“, pravda ale není ani jedno. Pochází z rumunského Sedmihradska, odkud si skořicí vonící sladkost přivezli maďarští dobyvatelé – jako kürtőskalács, komínový koláč – a s nimi se pak dostal na Slovensko, kde dostal název podle dřevěného válce, trdla, na kterém se peče.
Do Česka se rozšířil až s podnikatelským boomem po pádu železné opony. Svým způsobem se stal vzpomínkou na doby, která toužila po laciném zisku a netrpěla přecitlivělostí ohledně nějaké obchodní poctivosti. V mezičase jsme se naučili rozlišovat mezi originály a napodobeninami, českým ulicím ale dál dominuje rumunská dobrota, kterou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
